Jan Saudek, kontroverzní génius české fotografie, oslavil 90. narozeniny a překvapivě už dávno nefotí. V článku se podíváme na jeho neuvěřitelný životní příběh plný erotiky, umění, rodinných dramat, vztahů i slávy. Dozvíte se, proč se stáhl z veřejného života, co pro něj znamenal bratr Kája, jak vznikly jeho ikonické akty i to, kolik má dětí. A také nahlédneme do jeho současnosti, která se od bouřlivé minulosti výrazně liší.
Umělec, který se nebál ukázat vše
Jan Saudek se zapsal do dějin české fotografie jako někdo, kdo nikdy nehrál podle pravidel. Zatímco jiní ladili kompozice, on ukazoval ženy tak, jaké opravdu byly – silné, plné emocí a nahé. Nejen kvůli tomu se stal ikonou, ale také díky své schopnosti kolorovat snímky tak, že působily téměř malířsky. První pozornost si získal už v roce 1966, když se nechal vyfotit s novorozeným synem na hrudi. Ale k plnému věnování se fotografii vedla ještě dlouhá cesta, lemovaná obyčejnou prací v továrně.
Tvůrčí bratrská dvojice
Jan se narodil jako mladší z umělecky nadaných dvojčat. Jeho bratr Kája Saudek, dnes považovaný za krále českého komiksu, s ním sdílel nejen dětství, ale dlouho i kreativní spolupráci. V dětství je spojovala tragická zkušenost s válkou – ačkoliv Jan tvrdil, že skončili v internačním táboře, Kája tuto verzi odmítal. Po válce se zhlédli v americké popkultuře a jejich styl se vyvíjel každým rokem. Společně vytvořili řadu pozoruhodných projektů, které ale během normalizace zůstaly ukryté před očima veřejnosti.
Legenda mezi komiksovými kreslíři
Zatímco Jan v 70. letech nacházel „svou zeď“ v žižkovském ateliéru, Kája zazářil jako komiksový tvůrce. Největší slávu mu přinesl komiks Muriel a andělé, který dodnes patří mezi to nejlepší, co kdy u nás vzniklo. Když režisér Vorlíček použil jeho kresby ve filmu Kdo chce zabít Jessii?, odstartoval tím novou kapitolu Kájovy kariéry. Oba bratři však museli čelit omezením režimu – Jan mohl vystavovat jen v zahraničí, Kájovy komiksy vycházely tajně ve speleologických časopisech.
Ikonické akty a oprýskaná zeď
Kultovní scénou Saudkových fotografií se stala oprýskaná omítka v jeho ateliéru, před kterou pózovaly ženy všech věků a tvarů. Právě tento kontrast nahého těla a zchátralého pozadí mu vynesl světové uznání. V roce 1977 začal své fotografie kolorovat, čímž vytvořil nezaměnitelný styl. Kritici oceňovali jeho schopnost vnést do fotografie emoce, vášeň i nostalgii. Kulturní kritik Josef Chuchma o něm napsal: „Ve svých vrcholných dílech projevil jedinečnou schopnost vtisknout do fotografie smyslnost, staromilskost, cit, dráždivost, naturálnost, estétství, lásku, svého druhu krásu.“
Bouřlivý milostný život
Jan Saudek nikdy neskrýval svou lásku k ženám. Naopak – dělal z ní součást své image. Oženil se čtyřikrát a podle slov své manželky Pavlíny, která je po jeho boku už více než dvacet let, má dvanáct dětí. „Dětí by mělo být, pokud vím, dvanáct,“ pronesla před dvěma lety. Jan to komentoval s typickým humorem: „Už sekám dobrotu. S touhle dámou jsem nejdéle ze všech. A ona to neoceňuje.“ Jeho vztahy byly často vášnivé, dramatické, a někdy i veřejně řešené, což z něj udělalo častý terč bulváru.
Síla, kterou si musel vybudovat
Jan se nikdy netajil tím, že si musel respekt vybojovat. V mládí pracoval ve fabrice, kde kvůli nízkému vzrůstu nezapadal. Právě tam pochopil význam fyzické kondice. Začal zvedat činky a trénovat, což mu pomohlo nejen mezi dělníky, ale i později v životě. Ještě v osmdesáti chodil třikrát týdně cvičit a držel se zásady, že výtahy ani eskalátory nejsou pro něj. Přesto o sobě otevřeně říkal, že je alkoholik a zdravou stravou se nikdy netrápil.
Ústup ze scény a klidnější roky
Poslední roky přinesly do jeho života klid. Už téměř nevychází, tráví čas doma a místo focení se věnuje malování. Pavlína Saudková v lednu přiznala, že se její manžel výrazně změnil: „V posledních letech je u nás velká změna v tom, že Jan už skoro nevychází, stáhl se do ústraní a skutečně to není ‚ten Jan‘.“ Přesto ale nezmizel zcela. Občas se jeho díla objeví na výstavách a připomínají jeho nezaměnitelný rukopis.
Odkaz, který nezmizí
Ačkoliv se Jan Saudek stáhl z veřejného života, jeho tvorba žije dál. Jeho fotografie visí v galeriích i domácnostech, ovlivnily generace umělců a zanechaly stopu v kulturním dědictví. Natočil se o něm film, vycházejí o něm knihy a výstavy jeho děl stále přitahují pozornost. Pro mnohé je symbolem svobody, erotiky a originality. A i když se s věkem proměnil, jeho odkaz zůstává nesmazatelný.
Zdroj: iDNES.cz
