V Indii se denně nakazí nejméně 350 tisíc lidí. Nemocnice mají plné kapacity, stejně tak nestíhají ani krematoria. Všude kolem jsou cítit mrtvá těla a nikdo s tím nemůže nic dělat. Tak to v Indii vypadá v posledních dnech, kdy zápasí s koronavirem. Mrtvoly balí do pytlů i děti.

Dvanáctiletý chlapec popisuje situaci kolem sebe

Malý Sampath žije vedle krematoria v Novém Dillí od té doby, co osiřel. Většina obyvatel uprchla z domova buď do své země, nebo zkouší štěstí jinde. Na venkově tento chlapec už nikoho nemá, ale musí zůstat, i když je situaci velmi špatná. Všude kolem krematoria jsou cítit mrtvá těla, ale chlapec je rád, že má práci. Pracuje právě s mrtvolami, které ukládá do pytlů a dalších materiálů. Stejně jako v Dillí je situace strašná i v ostatních indických městech.

Krematorium, ve kterém pracuje, se jmenuje Paschim Puri. Spalovny už ale dosáhly maxima a nestíhají. Nemají dostatek pracovních sil a chybí také palivo. Lidé jsou sice bez práce a mají hlad, ale nechtějí balit infikovaná těla bez ochrany rukou nebo obličeje. Sampath tak ale pracuje, protože na ochranné pomůcky nejsou peníze a je jich nedostatek.

Chudé čtvrti jsou na tom nejhůře, nemají ani základní lékařské ošetření

Sampath žije v jedné takové čtvrti, kde je chudoba velmi znát. Ve vesnicích i městech stále roste počet mrtvých. Krematorium jede na plné obrátky a všechny místa jsou pokryta drobným popílkem. Obyvatelé ale musí vydržet také nekončící zápach. Mnoho lidí přišlo i to málo, co vlastně měli. Několik měsíců je bez práce také 35letý muž, který bydlí společně s několika dalšími lidmi.

Muž má zabalený kufr a jen čeká, až bude moci vycestovat do rodného města. Zatím to ale nevypadá, že by se něco takového mohlo stát. Své poslední peníze dal kamioňákovi, který ho má do města odvézt. Není ale jisté, jestli se pro něj vrátí. Od Dillí je jeho rodné město vzdálené 900 kilometrů, na silnicích zavládl chaos, a i když jsou města i vesnice uzavřená, miliony lidí cestují do svých domovů, aby byli se svými nejbližšími.

Někdo se neodváží ani vyjít z domů, někteří uzavření měst neřeší

Vdova se třemi dětmi je jednou z těch, kteří zůstávají v domě, i když je situace taková, jaká je. Věří, že virus brzy odejde a nechce ani za rodiči na venkov. Kvůli riziko nakažení nepoužívá doma ani ventilátory, i když jsou v Indii vysoké teploty. Bojí se, že virus přijde společně s větrem a uzavírá se doma. Mnoho obyvatel přemýšlí stejně. Jiní se odváží a na venkov odjedou, někteří již nakažení nemocí COVID-19. Ze špatné situace jsou zděšení také místní lékaři, kteří se starají o nemocné v tamních nemocnicích.

COVID-19 si bere už také děti, mnoho z nich je právě z Indie. Nejčastěji to jsou děti do pěti let věku. Každý den se v Indii objeví stovky tisíc nových případů a denně tu umírají až 4 000 lidí. Lékaři ale nevidí každého nakaženého, protože většinou se k nim pacienti ani nedostanou. Podle některých statistik je počet nakažených ještě mnohem vyšší, stejně jako počet mrtvých s COVID-19.

Spolu s epidemiologickou situací je špatná i ekonomická

V Indii téměř každý přišel o své zaměstnání a musí živořit. Mladá 17letá dívka patří mezi ně. Dříve uklízela pro několik rodin, ale postupně, jak se epidemie šířila, přišla o veškerou práci, protože se rodiny bojí, aby je nenakazila, protože bydlí blízko krematoria. Jejich obavy jsou oprávněné, ale dívka se nemůže dostat ani k rodičům, protože peníze nemá a není nikdo, kdo by ji půjčil, protože jsou na tom všichni stejně.

Mnoho pacientů, kteří se dostali do nemocnice s koronavirem, v ní nakonec zemřelo. Nedostatek lůžek, personálu nebo kyslíku je stál život. Krematoria jsou zde přeplněna stejně jako nemocnice a městy se tak denně šíří nesnesitelný zápach z mrtvých těl. A nikdo neví, kdy tohle skončí.