Každému jednou dojde trpělivost a zachová se ke svým starým rodičům s despektem. Nejsou ochotni poslouchat jejich rady nebo příběhy, nedostatečně jim pomáhají, nemluví s nimi tak, jak by měli. Přitom už zapomněli, co všechno jim rodiče obětovali, co všechno museli podstoupit, aby z nich vychovali slušné lidi. Co vše si museli odepřít, aby jejich děti získali šťastný domov a dobré vychování. Buďte proto se svými rodiči trpěliví a dávejte jim tolik lásky, kolik od nich dostáváte.

Dopis od matky

Jedna dcera dostala od své matky dopis, který jí i jejím sourozencům otočil svět naruby. Psalo se v něm: „Drahá dcero, už jsi dost stará na to, abys mě mohla pochopit. Až budu příště vykládat ten samý příběh dokola, nepřerušujte mě slovy, že jste to slyšeli už tisíckrát. Poslouchejte to prosím ještě jednou. Vždyť když jsi byla malá, musela jsem ti pořád dokola opakovat oblíbenou pohádku, kterou jsi chtěla slyšet před spaním. Opakovala jsem ji trpělivě tak dlouho, až jsi konečně usnula.“

Tím to nekončí

Dopis pokračuje: „Pokud nemám dost síly na to, aby se mohla koupat každý den, nestyďte se na mě. Vzpomeňte si, kolikrát jsem vás já musela přemlouvat, abyste se šli okoupat, když jste byly ještě děti. Nehádejte se se mnou, vzpomeňte, kolikrát jsem se s vámi musela domlouvat já, abychom byli všichni spokojení. Pokud mě uvidíte stát před něčím neznámým, s čím si nebudu vědět rady, dejte mi chvíli, ať to pochopím. Nedávejte mi najevo, že jsem beznadějný případ. Vždyť i já jsem tě toho musela spoustu naučit – jíst, oblékat se, slušně se chovat.“

Prosba k dětem

Dopis byl zakončen takto: „Pokud se mi těžko chodí, dovolte mi, abych se vás mohla přidržet, stejně jako jsem držela já vás, když jste s chůzí začínali. Pokud během konverzace budu mluvit o něčem, co vás nezajímá, vyslechněte mě prosím. A až nastanou mé poslední dny, nenechávejte mě prosím samotnou, ale buďte při mně. Pomozte mi dostat se na konec cesty, i když se nebudete v této situaci cítit nejlépe. A děkuji vám, že jste se mnou strávili jedinečný dar: dar života!“