Vzpomínky na dětství v éře socialismu mají společného jmenovatele – úplně jiný způsob trávení volného času než dnes. Dnešní generace vyrůstá obklopena chytrými telefony, tablety a streamovacími službami, zatímco před několika desítkami let děti poznávaly svět hlavně venku, při hrách s kamarády a plnění domácích povinností. Společenský život rodin fungoval jinak, protože všichni byli zvyklí na jednodušší rytmus bez moderních technologií.

Povinnosti po škole

Běžné odpoledne školáků v 50. a 60. letech vypadalo úplně jinak než dnes. Paní Jaroslava vzpomíná, že po příchodu domů musela nejdříve nanosít dřevo nebo uhlí, zatopit a vynést popel. Kromě toho chodila pravidelně pro čerstvé mléko, které se muselo převářet. Teprve až když bylo všechno hotovo, mohla běžet ven, kde na ni čekaly hry jako krvavé koleno, čáp ztratil čepičku nebo na vodníka.

Schůzky jisker a pionýrů

Součástí dětského života nebyla jen zábava na dvorku, ale i organizované aktivity. Jednou týdně se konaly schůzky jisker a pionýrů, kam chodily téměř všechny děti. Tyto setkání plnily nejen výchovnou roli, ale přinášely i kamarádství a společné zážitky.

Život dospělých po práci

Dospělí se po směně nevraceli k pohodlí automatické pračky nebo myčky, jak je tomu dnes. Ženy měly na starosti domácnost a zvládaly vše ručně. Večer pak přicházely chvíle, kdy se rodina sešla k tzv. černé hodince. Světla se zhasla, zapálily svíčky a lidé si vyprávěli příběhy, nebo hráli stolní hry – od člověče, nezlob se po karty jako žolíky či kanasta.

Nedělní odpočinek

Neděle měla pro rodiny speciální význam. Po slavnostním obědě následovala procházka, většinou do parku nebo města. Děti ji často braly jako povinnost, ale rodiče na těchto rodinných rituálech trvali. Šlo o čas, kdy byli všichni spolu a zároveň si užívali klidnější atmosféru.

Kino jako svátek

V 60. letech se stalo hitem společné chození do kina. Československá nová vlna tehdy produkovala filmy na vysoké úrovni, které získávaly uznání i v zahraničí. Promítání se stalo kulturním svátkem, na který se lidé těšili, protože nabízel nejen zábavu, ale i možnost společného zážitku.

Rozhlas a televize

Domácnosti tehdy běžně využívaly rozhlas po drátě. Děti poslouchaly pořady jako Hajaja, dospělí se těšili na rozhlasové hry. Televize se stala pevnou součástí rodinného večera – zprávy, Večerníček a později filmový program byly pravidelnou součástí dne. Přes den se ale televize skoro nezapínala, protože děti většinou trávily čas venku.

Céčka a další poklady

S postupem let se objevily nové dětské vášně. Sbírání céček patřilo mezi nejoblíbenější zábavy, děti si je vyměňovaly, soutěžily a předháněly se, kdo jich má více. Tyto drobnosti tvořily důležitou součást jejich světa a přinášely radost i soutěživost.

Změna po roce 1989

Po revoluci se volný čas začal měnit. Do velkých měst přišly nové možnosti trávení času a technologie, které děti lákaly dovnitř domovů. To, co dříve fungovalo jako přirozený rytmus – hry venku, rodinné procházky a večerní sešlosti – začalo pomalu mizet. Přesto mají mnozí na tato jednoduchá, ale plná zážitků léta nostalgické vzpomínky.

Zdroj: Woman.Tiscali.cz