Jan Šťastný dlouho působil jako muž, který má věci pod kontrolou, ale za známou tváří se skrýval příběh plný pádů, bolesti i znovu nalezené rovnováhy. V otevřené zpovědi se vrací k okamžikům, kdy se mu sesypal svět, přiznává temnější období svého života a zároveň ukazuje, že i po těžkých ranách může přijít klidnější etapa. Promluvil také o své současné ženě, o vztahu k synovi i o lidech, kteří v něm zanechali silnou stopu.

Když přišel pád

Jan Šťastný tentokrát neukázal jen tvář oblíbeného herce, ale i člověka, který si prošel velmi těžkým obdobím. Otevřeně přiznal, že zažil rodinné problémy i náročný rozvod, které ho zasáhly mnohem víc, než si okolí možná dokázalo představit. V jednu chvíli měl pocit, že se mu život rozpadl pod rukama a že ztratil pevnou půdu pod nohama. Právě tehdy se do jeho dní vkradla bolest, bezmoc i sebelítost, kterou občas zaháněl alkoholem. Místo hraní siláka ale dnes mluví napřímo a bez přikrášlení. I tím ukazuje, že za známým jménem nestojí nedotknutelná hvězda, ale muž z masa a kostí, který se musel zvedat z opravdu hlubokého dna.

Nová energie

Přestože za sebou nese bolestivé zážitky, dnes působí úplně jinak. Z jeho slov vychází klid, nadhled a chuť žít, která u něj dříve nemusela být tak silná. Sám tvrdí, že se cítí mladší než před dvaceti lety, a právě to působí jako jeden z největších paradoxů celé jeho zpovědi. Člověk by čekal, že těžké zkušenosti člověka semelou, jenže u něj zřejmě sehrály opačnou roli. Nepopírá minulost, ale už v ní nechce zůstávat. Místo toho se soustředí na současnost a snaží se jít štěstí naproti. Jeho slova nepůsobí jako naučená fráze, ale jako výsledek dlouhé cesty, na které si musel mnoho věcí přiznat, přehodnotit a znovu poskládat.

Žena která změnila vše

Velkou roli v jeho dnešním rozpoložení hraje současná manželka. Přestože je mezi nimi dvacetiletý věkový rozdíl, podle Šťastného právě ona přinesla do jeho života nový pohled na svět. Nemluví o ní povrchně ani jako o krátkém okouzlení, naopak je zřejmé, že v ní našel skutečnou oporu. Dokonce připouští, že v mnoha směrech je učitelem spíš ona než on. To je u známého herce překvapivě odzbrojující přiznání. O své ženě mluví s velkým obdivem a dává najevo, že mu pomohla změnit způsob, jak se dívá na sebe i na život kolem. Právě v tom je možná ukrytý hlavní důvod, proč dnes působí vyrovnaněji, lehčeji a proč z něj podle okolí doslova sálá nová životní síla.

Slova která zůstala

V rozhovoru zazněla i věta, která podle všeho vystihuje jeho současné nastavení úplně nejlépe. Jan Šťastný připomněl slova své ženy a řekl: „Jsme tady na zkoušku.“ Právě tato jednoduchá věta v sobě nese zvláštní směs pokory, smíření i naděje. Herec tím dává najevo, že už nechce všechno držet křečovitě v rukou a nehodlá se utápět v tom, co bylo nebo co ještě může přijít. Důležitější je pro něj dnešek, obyčejné chvíle a radost, kterou si člověk dovolí opravdu prožít. Tohle vyznění celé zpovědi působí silně i proto, že přichází od muže, který si prošel vlastními krizemi. Nepoučuje, nesnaží se hrát mudrce, jen mluví o tom, k čemu ho sám život dotlačil.

Vzpomínky na minulost

Součástí jeho vyprávění jsou i návraty k lidem a okamžikům, které ho formovaly. Promluvil například o Janě Hlaváčové, na niž vzpomíná s respektem, a připomněl i úsměvnou historku spojenou s Ivanou Andrlovou. Právě podobné momenty dodávají jeho zpovědi další rozměr. Nejde jen o bilancování bolestných kapitol, ale i o ohlédnutí za hereckým a osobním životem, který tvořily silné osobnosti, zvláštní setkání a zkušenosti, na něž se nezapomíná. Z jeho vyprávění je cítit, že minulost nevnímá černobíle. Neodděluje přísně dobré a zlé, spíš si uvědomuje, že právě směs radosti, trapasů, pádů i velkých setkání vytvořila člověka, kterým je dnes. A právě proto jeho slova nepůsobí povrchně, ale lidsky a uvěřitelně.

Otec z jiné doby

Zajímavý rozměr dostává i jeho role otce. Jan Šťastný s nadsázkou přiznává, že jako „boomer“ někdy hledá cestu ke čtrnáctiletému synovi složitěji, než by si přál. Právě v tom ale působí velmi autenticky. Nehraje si na dokonalého tátu, který má na všechno odpověď, ale naopak přiznává, že mezigenerační rozdíly jsou skutečné a že najít společný jazyk není vždy samozřejmé. Tím se přibližuje mnoha rodičům, kteří doma řeší podobné střety, nepochopení i snahu neztratit s dítětem kontakt. Není to výpověď člověka, který moralizuje, ale muže, který se i v této oblasti pořád učí. A právě tahle obyčejnost může být na celé zpovědi možná tím nejsilnějším.

Bláznivý okamžik

Vedle vážných témat zazněla i vzpomínka na mladickou nerozvážnost, která mohla dopadnout mnohem hůř. Herec popsal, jak chtěl kdysi zapůsobit, a bez velkého přemýšlení se vrhl po hlavě z výšky zhruba deseti metrů. Následoval tvrdý dopad na hladinu, rána a výpadek všeho ostatního. Tento moment působí skoro filmově, ale zároveň připomíná, jak tenká bývá hranice mezi frajeřinou a neštěstím. V jeho vyprávění nejde o laciné machrování, spíš o otevřené přiznání, že mládí často žene člověka do risku jen kvůli dojmu, který chce udělat na ostatní. I taková historka dobře zapadá do celkového obrazu muže, který dnes o sobě mluví bez pozlátka a bez potřeby cokoliv nalakovat narůžovo.

Štěstí po bouři

Celá zpověď Jana Šťastného nakonec nepůsobí smutně, ale překvapivě nadějně. Ano, mluví o pádech, o ztrátách i o chvílích, kdy ho život srazil na kolena. Zároveň ale ukazuje, že ani takové období nemusí být definitivní tečkou. Dnes se snaží žít přítomností, víc se těšit ze života a nepohlížet na štěstí jako na něco nedosažitelného. Možná právě proto jeho příběh tolik rezonuje. Nejde o dokonalý životopis slavného muže, ale o syrovější obraz člověka, který si prošel tmou a teprve potom dokázal ocenit světlo. V době, kdy mnoho známých osobností pečlivě hlídá každé slovo, působí taková otevřenost nečekaně silně a možná i proto vyvolává tolik pozornosti.

Zdroj: iDNES.cz