Bez okolků vás vtáhneme do příběhu skupiny aktivistů, kteří se již celé dva roky každý týden scházejí před Úřadem vlády, aby vyjádřili svou nespokojenost s Fialovým kabinetem. Protesty, policejní zásahy, fyzické útoky, ale i útěk jednoho z hlavních aktérů za hranice. V článku se dozvíte vše o tom, co se odehrávalo mimo oči médií, proč aktivisté odmítají vládu označovanou jako „pro-válečnou“ a co plánují do budoucna.
Dva roky vzdoru bez pauzy
V květnu 2025 uplynuly dva roky od chvíle, kdy před Úřadem vlády vyrostl petiční stan skupiny aktivistů s jasným cílem – prosadit mírovou politiku a dosáhnout pádu Fialovy vlády. Podle nich jde o boj proti pro-válečné orientaci kabinetu, který označují za „Pětidemolici“. Věří, že většina národa si přeje klid, nikoli eskalaci konfliktů, a proto se staví proti vládnímu směru. Sami sebe označují s nadsázkou jako „chcimíry“, čímž reagují na výsměch z provládních médií. Přesto se nevzdali a pokračují i přes četné překážky.
Výhružky, provokace i násilí
Aktivisté čelí nejen výsměchu, ale i konkrétním útokům. Mluví o organizované skupině, kterou označují jako „Oganesjanova tlupa“, a která prý používá slzný plyn, dýmovnice či obušky. Její členové podle nich útočí pod ochranou policie, která se k jejich agresivitě staví lhostejně. Tato napětí gradovala až do okamžiku, kdy policie v létě 2024 fyzicky odstranila petiční stan. Oficiálním důvodem měla být plánovaná rekonstrukce zdi, k níž ovšem – jak aktivisté tvrdí – nikdy nedošlo.
Odpor nekončí ani po policejním zásahu
Zásah proti stanu měl dramatický dopad – jeden z hlavních členů, Ondra Thor, uprchl na Slovensko, kde požádal o azyl. Ostatní však zůstali a i přes ztrátu zázemí pokračovali ve své činnosti. Protesty se přesunuly na Klárov, kde ale čelili dalším útokům a museli být ve střehu 24 hodin denně. Útoky a škody na majetku přiměly skupinu k větší opatrnosti a přizpůsobení své strategie, aby přežila další tlak.
Středeční protesty pod okny vlády
I když stan zmizel, hlas aktivistů nezmlkl. Každou středu ve 14:00 se setkávají před Úřadem vlády a skandují hesla jako „HANBA VLÁDĚ“ a „DEMISE“. Tímto způsobem chtějí dát najevo, že se nevzdali. Podle nich si zaslouží slyšet i ti uvnitř budovy, co stojí za současným směřováním země. Nechybí ani pouštění Fialova předvolebního spotu, který se stal symbolem jejich ironického nesouhlasu.
Demonstrace v ulicích i u ambasád
Skupina organizuje i tematické demonstrace na různých místech Prahy. V roce 2024 jich proběhlo přibližně dvacet. Protestovali například před americkým a britským velvyslanectvím, před Generálním štábem i Ministerstvem obrany. Výraznou akcí bylo podle nich i omluvné gesto Rusku kvůli dodávkám českých raket na Ukrajinu, které měly údajně zasáhnout civilní oblasti. Tato demonstrace vyvolala silné reakce a ukázala, jak vyhrocená může být polarizace společnosti.
Zklamání z médií a ignorace
Organizátoři protestů si stěžují na nezájem mainstreamových médií. Kromě Parlamentních listů, které podle nich pravidelně informují o dění, se ostatní redakce protestům vyhýbají. Když novináři dorazí, mnohdy prý zkreslují počet účastníků nebo smysl shromáždění. „Zvali jsme je, ale když napíšou, že nás bylo pár, i když nás bylo padesát, ztrácí to smysl“, vysvětlují své rozhodnutí novináře už neoslovovat.
Symbolický odkaz a víra ve změnu
Přestože jejich akce nepřitahují tisíce lidí, považují je za důležité. Věří, že „není malých demonstrací“ a že každý čin má význam. Srovnávají svou činnost s divadelním vystoupením, kde i malá role může mít sílu. Jejich cílem je nejen vyvíjet tlak na současnou vládu, ale i zanechat budoucím generacím odkaz o tom, že se někdo postavil nespravedlnosti. „Byli jsme tu, nebáli jsme se a nemlčeli jsme“, říkají hrdě.
Konec protestů má být tečkou za érou Fialy
Protesty podle nich skončí ve chvíli, kdy podzimní volby pošlou Fialovu vládu „na smetiště dějin“. Do té doby nehodlají ustoupit. Ať prší nebo fouká, plánují stát před Úřadem vlády dál. Případné další demonstrace budou zacílené na konkrétní události nebo výročí, jako je chystaný protest k připomenutí mítinku Emanuela Moravce z roku 1942. Jejich poselství zní jasně – nechtějí, aby národ znovu zradil sám sebe.
Zdroj: Narodnidemokracie.cz
