Martin Pistorius byl teprve dvanáctiletý chlapec, když upadl do kómatu. Probudil se ve věku šestnácti let, ale stále nemohl jíst, hýbat se nebo jakkoliv komunikovat s jeho rodinou nebo s lékaři a sestrami. Lékaři z jeho stavu neviděli žádné východisko a připravovali rodinu na to, že v takovémto stavu zůstane, dokud nezemře.

Myslela, že smrt bude vysvobození

Zoufalá matka chtěla pro svého syna vždy to nejlepší. Pohled na bezvládné tělo jejího syna byl neúnosný. Jak přiznala, několikrát v duchu zatoužila po tom, aby zemřel, ačkoliv je to na první pohled hrozné. Nepřála mu nic špatného, jen chtěla ukončit jeho i své trápení a pocítit alespoň částečnou úlevu.

V roce 2001, když bylo chlapci patnáct let, se stal zázrak. Jeden z terapeutů si všiml, že se Martin téměř nepostřehnutelně usmívá a mírně přikyvuje. V tu chvíli si uvědomil, že se snaží komunikovat. Pak už události nabraly rychlý spád. Následovaly další a další testy, v následujících letech se Martin naučil používat počítač ke komunikaci se svým okolím a začal znovu budovat nový život.

Martin o svém příběhu napsal knihu

Martin se pak naučil dokonce číst a psát a absolvoval kurz tvorby webových stránek, aby se mohl se světem podělit o svůj příběh. V roce 2008 se pak seznámil se svou současnou manželkou Joannou, která tehdy pracovala jako sociální pracovnice. Nyní spolu žijí v Essexu. K řeči Martin používá syntezátor a pohybuje se na invalidním vozíku. O svých zážitcích dokonce napsal knihu.

Martin později přiznal i to, že slyšel a vnímal téměř vše, co se okolo něj dělo. Slyšel i svou matku, která mu říkala, že doufá, že zemře, ale nezazlívá jí to. Dobře ví, že pohled na kdysi zdravé dítě, nyní upoutané na lůžku a bez života, musel být mučivý. Když se Martin probudil, snažil se zoufale dát signál svému okolí, ale bez úspěchu. A ještě něco přiznal – každý den mu v televizi pouštěli dětský pořad o dinosauru Barnym, kterého se za ty roky naučil ze srdce nenávidět.