Psi a kočky mezi sebou obvykle nemají dobré vztahy. Jen co se zpozorují, hned na sebe zaútočí. To ovšem neplatilo u malého Jorkšíra, který se jmenuje Hazel, poněvadž jeho příběh poukazuje na to, že zvířata nemají jen pocity, ale také cítí soucit.

Hazelův příběh

Mezi tím, co se milý Hazel procházel venku v dešti, uvědomil si, že vidí malé opuštěné kotě, co má problémy. Malé kotě bylo venku pod silným deštěm úplně samo. Bylo to pro něj ovšem těžší než pro Hazela, protože mělo malé proporce.

• Bylo o mnohem menší
• Bylo ještě slabé

A tak Hazel neváhal ani vteřinu a okamžitě se vydal za malým kotětem, aby mu pomohl a zachránil ho. Ještě předtím Hazelova majitelka, slečna Monica Bruksová, urputně hledala Hazela, poněvadž se už dlouhou dobu nevrátil domů a ona se o něj velmi bála. Slečna Burksová už začínala přímo panikařit, protože déšť začínal sílit, ovšem když najednou z ničeho nic uviděla Hazela, jak jde s malým koťátkem, již oba vyčerpaní kvůli silnému dešti, a vede ho cestou k nim domů, ihned se zklidnila. Hazel vypadal, jako by ukazoval nevinnému koťátku cestu do bezpečí.

Průběh cesty

Kotě občas váhalo, zda má stále následovat Hazela, avšak pes se k němu vždy jen otočil, a tím jako by kotě přesvědčil, že ho stále následovat má. A tak kotě i nadále celou cestu následovalo Hazela a za nějakou dobu konečně dorazili domů ke slečně Bruksové. Když dorazili ke schodům, nastaly pro malé koťátko opět zlé časy. Jelikož bylo ještě moc malinké, nebylo schopné vyjít ani vyskočit vysoký schod, který byl pro Hazela jako nic. A tak pes opět na nic nečekal a malému kotěti pomohl tím, že ho vzal zuby opatrně za kůži za krkem a jedním pomalým tahem ho přemístil na schod. Tím ale Hazelova laskavost neskončila. Nakonec malé kotě olízl, aby ho očistil od špíny a usušil od deště, jakoby byl zvířecí matka, co se stará o své mládě. Když to Monica uviděla, rozhodla se, že si kotě nechá a pojmenovala ho Sheba.