Lékaři poradili nastávající matce, aby si nechala vzít své ještě nenarozené dítě. Lékaři předpovídali, že tento plod bohužel nemá šanci na přežití. Rodiče ale věřili v to, že dítě bude nejen žít, ale bude také zdravé. Proto se rozhodli si ho nechat, i když těhotenství provázelo mnoho komplikací.
Dítě se narodilo již ve 25. týdnu s minimální váhou
Mhairi a Paun Morrisovi by se svého dítěte nikdy nevzdali. Těhotenství ale nabralo velmi rychlý spád. Již ve 20. týdnu nastávající mamince praskla plodová voda, která nakonec odtekla, což je nejčastější známka předčasného porodu. Termín porodu byl přitom ještě velmi daleko. Když se oba rodiče dostali do nemocnice, lékaři jim sdělili, že mají pouze pět minut na rozmyšlenou, co budou v dané situaci dělat. Vyvinuli na ně takový tlak, že rodiče chvíli pochybovali. Nakonec se ale rozhodli dítě si nechat.
Odmítli podepsat prohlášení o souhlasu s potratem, i když jim lékaři den co den papír přinášeli. Žena uvedla, že si je jistá tím, že jejich dítě bude po porodu zdravé a bude ho nosit tak dlouho, jak jen to bude možné. Lékaři ale dítě viděli pouze jako plod. Bohužel za ženou nepřišel nikdo jiný, aby ji poradil nějaké možnosti. Očekávala, že ji navštíví alespoň pediatr.
Těhotenství probíhalo dobře, podle ultrazvuku to měl být chlapec
Když se rodiče dostali do nemocnice, lékaři podle ultrazvuku zjistili, že maminka porodí chlapce. Bylo mnohem těžší ji donutit k potratu, protože plod se jinak vyvíjel velmi dobře. Když ale odtekla plodová voda, lékaři nedávali miminku moc nadějí. Rodiče nakonec pochopili, že v nemocnici ztrácejí čas a chtěli ji opustit. Lékaři říkali, že žena porodí do 48 hodin, když se tak nestalo, nakonec odjela s manželem domů.
Porodila až o 12 dní později, 6. prosince 2013, kdy ji sanitka odvezla do nemocnice vzdálen 80 mil. Mělo to svůj důvod – v této nemocnici se uměli postarat o novorozence narozené před 28. týdnem těhotenství. Lékaři sice maminku připravovali na to, že její chlapeček se sice narodí živý, ale je možné, že nepřežije následující dny. Poranění mozku podle lékařů ho mohlo zabít. Jett, jak ho rodiče pojmenovali, se ale ukázal jako velký bojovník.
Malý chlapec se ale ošíval, kopal a dokonce se ozval i hlasitě. Trpěl ale onemocněním plic a žloutenkou, ale nakonec se z obojího dostal. Jeho orgány se nadále vyvíjely v inkubátoru. Miminko bylo do péče rodičů propuštěno až o tři měsíce později, termín porodu byl ještě o tři týdny později. Jediná věc, které připomínaly předčasný porod, byly dvě malé dírky v srdci malého Jetta, ale prozatím to podle lékařů není žádný závažný problém. Možná bude později potřeba operace, maličký ale mohl být odpojený od ventilátoru. Tento příběh skončil dobře, jaké by to ale bylo, pokud by se rodiče rozhodli dítě si nechat vzít?
