Když se narodí dítě, rodiče čekají radost a starosti všedních dní. Pro jednu pražskou maminku se ale mateřství proměnilo v každodenní boj o přežití dítěte a zároveň v nekonečný zápas s úřady. Příběh ženy, která se odmítla smířit s rozhodnutími státu a nakonec dosáhla nejen peněz, ale i omluvy, ukazuje, jak krutý může systém být a jakou sílu musí rodiče v podobných situacích najít.

Šok hned po narození

Zuzana Blažková se po porodu své dcery radovala jako každá jiná máma. Brzy ale přišla zpráva, která jí obrátila život naruby. Novorozenecký screening odhalil vzácnou a život ohrožující nemoc. Lékaři rodičům oznámili, že jejich dítě trpí poruchou metabolismu, která může skončit fatálně. „Byl to pro nás šok. Já, manžel ani naší blízcí jsme o nemoci dřív neslyšeli. V Česku ji má podle lékařů jen 17 lidí. Pochopili jsme, že náš život bude úplně jiný než život rodin se zdravými dětmi,“ popsala Blažková první chvíle po diagnóze.

Jídlo jako smrtelné riziko

Nemoc zvaná leucinóza znamená, že tělo nedokáže zpracovat některé bílkoviny. Ty se pak v organismu chovají jako jed. Dcera Zuzany Blažkové proto nesmí jíst maso, mléčné výrobky, vejce ani běžné obiloviny. Každé sousto musí rodiče pečlivě plánovat a vážit. „Vše, co jí, musíme plánovat, vážit, počítat. Je to náročné a čas i drahé. Třeba 500 gramů nízkobílkovinných špaget stojí 150 korun,“ říká matka otevřeně.

Infekce jako rozsudek

Dívka nesmí hladovět, ale zároveň nesmí onemocnět. Jakákoli infekce může spustit rozklad svalů a vést k vnitřní otravě. Stačí obyčejná horečka a rodina míří do nemocnice. „Při každém problému musí hned do nemocnice na kapačku, jinak jí hrozí nevratné poškození mozku i smrt,“ popsala Blažková realitu, ve které její rodina žije už pět let.

Úřady řekly jasné ne

Právě kvůli této situaci požádala matka o příspěvek na péči. Narazila ale na tvrdou zeď. Posudkoví lékaři opakovaně uznávali jen dvě kritéria z potřebných tří. Tvrdili, že dítě je příliš malé a závislé na rodičích stejně jako jiné děti. „Marně jsem vysvětlovala, že dcera má kvůli nemoci velmi omezené aktivity. Nemůžeme na návštěvy, do kroužků ani do školky,“ vzpomíná žena na marné snahy úředníky přesvědčit.

Soud jako poslední naděje

Zuzana Blažková se nevzdala a obrátila se na soud. Pomohla jí organizace Moravskoslezský kruh a její právnička. Soud dal ženě za pravdu a konstatoval, že úřady nezohlednily lékařské zprávy ani námitky matky. Přesto se případ znovu vracel ke stejným úředníkům, kteří žádost dříve zamítli. Až změna kraje a další odvolání přinesly posun.

Peníze zpětně a omluva státu

Nakonec ministerstvo práce a sociálních věcí uznalo nárok na příspěvek ve výši 3 300 korun měsíčně, a to zpětně od jednoho roku věku dítěte. Tím to ale neskončilo. Na radu ombudsmana požádala žena i o odškodnění za délku řízení. Stát se omluvil a přiznal 41 250 korun. „Chtěla jsem spravedlnost,“ shrnula svůj několikaletý boj Blažková bez hořkosti.

Nevzdávat se má smysl

Celá zkušenost matku psychicky vyčerpala, ale zároveň ji utvrdila v tom, že vzdát se by byla chyba. „Věřím, že v takových případech má smysl domáhat se spravedlnosti, zvlášť pro děti. Je to vysilující, ale systém se nezmění, když to všichni vzdají,“ říká dnes. Peníze i energii teď věnuje dceři a podnikání pro rodiny s dětmi, které vzniklo právě z jejich osobní zkušenosti.

Zdroj: idnes.cz