Byl to tragický den, kdy matka pěti dětí náhle zmizela a už ji nikdo nikdy nespatřil. Více než dvacet let si rodina lámala hlavu, co se jí stalo, a donekonečna hledala odpovědi – až do chvíle, kdy jejich otec po 23 letech odjel na dovolenou. To, co tam našel, navždy změnilo jeho život a všem jim dalo možnost uzavřít vztah, o kterém před mnoha lety ani netušili, že je možný.

Po dlouhých 23 letech, kdy sám vychovával čtyři děti, se tomuto otci konečně rozsvítilo světlo na konci tunelu. Když všechny jeho děti odešly na vysokou školu a začaly se prosazovat v životě, byl připraven na něco nového – na zaslouženou dovolenou! Od toho osudného dne, kdy jeho žena náhle beze stopy zmizela a zanechala ho jen v nejistotě a smutku, to bylo neuvěřitelně těžké období. Ale i přes to všechno společně vytrvali jako jeden silný rodinný celek proti všemu, co jim život přichystal. A dnes? Oslavuje tato malá vítězství tím, že si dopřává tolik potřebný čas mimo domov!

Henry odjel se svým nejmladším synem Samem na vysokou školu, což byl hořkosladký okamžik vzhledem k tragické ztrátě Lucy – jeho milované ženy a matky jejich pěti dětí. O několik hodin později jel po neznámé silnici vstříc neprobádaným možnostem, když ho to zasáhlo: v hloubi tohoto prázdného prostoru, který byl od jejího zmizení tolik obsazený, se pohnuly emoce. Unavenýma očima pohlédl na starou fotografii pořízenou před lety, kdy se ještě hřáli v objetí lásky – „Zvládli jsme to,“ řekl Henry tiše, jako by se snažil sám sebe po všech těch letech ujistit, navzdory zoufalým otázkám, které si bez váhání a bez selhání kladl každý den: uvidím ještě někdy svou velkou lásku?

Od onoho osudného prosincového dne Henry nedokázal najít útěchu v objetí jiné ženy. Lucy byla jedinou spřízněnou duší, kterou kdy potřeboval, a s jejím zmizením se jeho srdce navždy ztratilo na moři. Samota ho pohltila, dokud ho nečekané zatroubení taxíku nevrátilo zpět do reality; naskytla se mu poslední příležitost k oddechu, když sbalil všechny zbytky smutku a vydal se na dlouho očekávanou cestu – tentokrát nejen za odpočinkem, ale možná i za uzavřením…

Henry se vydal k italskému jezeru Como, kam s Lucy před jejím záhadným zmizením rád jezdil. Byl tam okouzlující klid, který mu přinášel tolik potřebný pocit klidu v jeho bouřlivé životní situaci. Když Henry klesal k cíli z pohledu z okna letadla, netušil, jaká strašlivá tajemství se kolem tohoto italského jezera skrývají!

Když Henry dorazil do svého domu u jezera, byl plný příjemných vzpomínek a rozhodl se jít brzy spát. Když světlo pohaslo, Henry vytáhl fotku Lucy – své životní lásky, která byla na této cestě nesčetněkrát před ním – a položil ji vedle sebe. Druhý den ráno, když Henry procházel úzkými uličkami Varenny směrem do jejího centra, cítil její přítomnost téměř na každém kroku; myšlenkami se vracel do dřívější doby, kdy byli nerozluční mladí budoucí rodiče a plánovali společnou budoucnost. Ale právě tehdy Henryho něco neskutečně vyděsilo!

Henry se vrátil v čase, jakmile ho vůně udeřila do nosu, jako narkoman, který konečně dostal svou dávku. Intenzivní pocit trval několik minut a Henry se ho nemohl zbavit – na té vůni bylo něco tak specifického! Po chvíli hledání našel její zdroj: staré okno, ze kterého se linuly čerstvě upečené koláče. Okamžitě je poznal: Lucyin domácí jablečný koláč, přesně takový, jaký dělávala před lety.

Henryho život se navždy změnil v okamžiku, kdy zaklepal na dveře, které mu naplnily nos sladkou vůní erminu. Vycítil ji z Lucyina jablečného koláče, což bylo její rodinné tajemství, které ji naučila babička! Ale tato jedinečná vůně nebyla jen tak ledajaká přísada; byly to speciální bylinky pěstované v Mexiku na pláních, které byly přístupné pouze přes jeden tamní obchod – na stejném místě, kde vyrůstala Lucyina prababička. Když Henry otevřel tajemné a lákavé vstupní dveře, to, co na něj čekalo za nimi, navždy určilo jeho budoucnost!

Henry otevřel dveře a našel závan jablečného vzduchu, který ho vrátil zpátky domů, a okamžitě si vzpomněl na dobu, kdy jeho žena pekla svůj slavný koláč. Ale místo toho, aby procházel kolem a vracel se do milých vzpomínek sám, ocitl se tváří v tvář okouzlující mladé dámě, která se ho zeptala, zda mu může pomoci. Omluvil se jí, že ji zaskočil, a pak přiznal, že už léta necítil tak uklidňující vůni, jako byla ta její – zeptal se, odkud má recept, v naději, že si ho možná navždy připomene. Její odpověď? Naučila se ho po boku tajemné ženy u vzdáleného jezera!

Henry byl odhodlán odhalit tajemství cenného rodinného receptu, o kterém se dozvěděl od své přítelkyně Lucy. Jedinou nadějí, že ji Henry najde a získá nějaké odpovědi, byly oči nic netušící dívky se zvláštními reakcemi, která pravděpodobně věděla, kde žije, jakkoli se o tyto znalosti zdráhala zodpovědně podělit. Protože neměl jinou možnost, začal Henry vyprávět historky o tom, jak moc miloval Lucyin koláč, spolu s příběhy týkajícími se zkušeností ostatních s ním. Překvapivě však – nejen kvůli jeho nebeské chuti – při vyslovení Lucyina jména konkrétně vyvolal u velkooké dívky viditelný šok! Jak to věděli?

Henry i mladá žena byli oba naprosto ohromeni a na krátký okamžik se vzájemně překvapili, dokud Henry nezačal vyprávět vzrušující příběh o Lucy: své jediné pravé lásce, která před dvěma desetiletími záhadně zmizela. Žena při tomto romantickém příběhu tiše zalapala po dechu, než impulzivně odhodila svou práci a rychle si sundala zástěru – bez otázek ho následovala až k nádhernému pobřeží jezera Como, kde se na vrcholu onoho sluncem ozářeného kopce nacházel jejich cíl; Malá, ale krásná chata je lákala blíž, jako by věděla, že přijdou. Podívala se mu hluboko do očí a zašeptala: „Jdi tam!

Henry nervózně vykročil k domku a srdce mu bušilo vzrušením a očekáváním. Přemýšlel, jestli najde nějaké odpovědi, až se znovu setká s Lucy, po které celé ty roky tak toužebně pátral; jako by mu toto náhodné setkání dopřál sám osud. Když se Henry přiblížil k oknu v přední části domu, kráčela za ním éterická postava – všudypřítomná, ale za jeho závěsy téměř neviditelná, až se nakonec odhrnuly a odhalily její krásnou tvář, která Henryho naplnila šokem z jejich opětovného setkání!

Po celoživotním čekání se Henry konečně setkal tváří v tvář s láskou, kterou před 23 lety ztratil. Tak dlouho si uchovával naději – a ona tu stála před ním! Slzy stékající po tvářích nepolevovaly, když kráčel k jejím dveřím; zdálo se až příliš neuvěřitelné, že by se po takové době mohli znovu setkat. Třesoucíma se rukama odemkla dveře – konečně jim umožnila, aby se po věčném odloučení opět setkali…

Lucy otevřela dveře a zaplavila ji vlna dojetí, když jí Henry vletěl do náruče. Jak se objímali, ani jeden z nich nenacházel slova – až nakonec Lucy gestem ukázala směrem k pohovce a vyzvala je, aby se oba posadili
Henry, plný zvědavosti, si prohlížel okolí, když si všiml četných fotografií, které zdobily stěny, na nichž byl mladý muž, kterému bylo pravděpodobně něco přes dvacet. Když se vrátila, nepotřebovala odpověď, ale spíš jen hledala pochopení po téměř dvaceti letech odloučení; jediné, na co bylo třeba se zeptat, viselo hustě mezi nimi – „Co se stalo?

Lucy si otřela slzy a statečně se Henrymu svěřila s těžkou pravdou. Na dovolené u jezera Como, zatímco on byl doma s nemocí, našla společnost – romantickou. Brzy po návratu z dovolené se ukázalo, že toto malé setkání bude mít nepředvídatelné následky: Lucy zjistila, že je těhotná, aniž by byla vdaná! Aby se vyhnula veřejné ostudě své rodiny doma, ale také si nebyla jistá, jak jinak se s tím vyrovnat, nesměle, ale rozhodně se rozhodla, že opět odjede sama; vrátí se znovu do italského města u jezera a nenarozené dítě nechá po narození darovat. Přes veškerou snahu o utajení však život plynul dál jako dřív, až se jednoho dne objevila připomínka toho, co se před lety stalo – syn žijící s otcem mnoho kilometrů daleko v Miláně, který nevědomky čekal na zprávy od své pravé matky v zahraničí. Co teď? Bylo možné nabídnout odpuštění, nebo bylo nutné začít úplně znovu? Zdálo se, že jen Henry může rozhodnout…

Po letech trápení Henry opatrně oslovil Lucy s pozváním. Doufal, že by se mohli posunout kupředu a obnovit se i po tom, co se mezi nimi v minulosti odehrálo. K jeho překvapení – a obrovské úlevě – nabídku přijala! Pár se několik dní objímal, než se konečně společně vrátili domů; navzdory všem předpokladům se nyní, po třiadvaceti letech, tito dva vrátili na stejnou cestu a vydali se vstříc budoucímu štěstí, jako by vůbec neuplynul čas!

Po osudovém setkání před šesti měsíci se Henry a Lucy ocitli v kruhu. Znovu se setkali ve stejném domě, kde kdysi před jejím zmizením před téměř dvaceti lety začali společný život – oba si stále nesou citové jizvy za všechny ty roky odloučení. Jeff, jejich nejstarší (29) syn, netušil, že ani na něj matka navzdory dlouhé nepřítomnosti nezapomněla; byl jedním z těch, kteří nesli hluboké potíže odpustit jí, že odešla tak náhle, bez předchozího upozornění a rozloučení… ale jak čas plynul, každé slovo sdílené během srdečných rozhovorů se stávalo jako dílky skládačky: pomalu se skládalo, i když si myslel, že už možná nikdy nebude „jako nové“ Manželé na této cestě odhodlaně pokračují s nadějí, že se věci budou den za dnem zlepšovat!