Bývalý ministr financí Miroslav Kalousek znovu rozvířil veřejnou debatu. Tentokrát se vyjádřil k jednomu z nejcitlivějších témat české historie – odsunu sudetských Němců po druhé světové válce. Jeho příspěvek na sociální síti X způsobil pořádný rozruch, protože otevřeně pojmenoval věci, o kterých se většina lidí raději nezmiňuje. Kalouskova slova vyvolala bouřlivé reakce, ale i překvapivě mnoho souhlasných ohlasů.
Odvážná slova bývalého politika
Kalousek je známý tím, že se nebojí říkat nepříjemné pravdy, a tentokrát neudělal výjimku. Na sociální síti X zveřejnil komentář, ve kterém připomněl výročí posledního transportu sudetských Němců z Československa. „Vyhnali jsme ze země více než dva miliony lidí, kteří tu měli po generace svůj domov. Kolektivní vinou jsme zatížili i batolata a antifašisty. Připravili jsme se o pracovní a intelektuální potenciál, který nebylo kde nahradit,“ uvedl Kalousek s tím, že 29. října 1946 odjel z karlovarského nádraží poslední vlak s Němci.
Bolestná připomínka minulosti
Kalousek zdůraznil, že odsun sice ukončil jednu kapitolu česko-německých vztahů, ale zároveň způsobil nenahraditelné škody. „Zničili jsme si tak kvetoucí pohraničí, které se z toho dodnes nevzpamatovalo. Ale dodnes si odmítáme naplno přiznat, že to byla zločinná, sebedestrukční pitomost,“ dodal otevřeně. Jeho příspěvek okamžitě zaplnily stovky reakcí – od ostré kritiky až po slova podpory.
Emotivní příběhy z diskuse
Pod Kalouskovým příspěvkem se objevily i silné osobní výpovědi. Jeden z diskutujících popsal, jak jeho otec v roce 1945 přišel o svého otce, kterého odvedli Němci – zpátky dostali jen krvavou košili. Muž přiznal, že se tehdy nemohl divit nenávisti vůči Němcům. Kalousek na to reagoval překvapivě klidně a s odstupem. „Páchaly se strašné zločiny a nelze na ně zapomenout. Fakt za to ale mohla ta vyháněná (a někdy i zavražděná) batolata?“ odpověděl a připomněl, že i Češi později páchali podobné křivdy na vlastních lidech.
Těžká otázka kolektivní viny
Jeho reakce otevřela staré rány a znovu rozdmýchala diskuzi o tom, zda je kolektivní vina vůbec ospravedlnitelná. Kalousek připomněl, že Češi po roce 1945 sami dopouštěli bezpráví – tentokrát na svých spoluobčanech. Upozornil, že se společnost dodnes potýká s důsledky odsunu, které jsou patrné v pohraničí na statistice nezaměstnanosti, kriminality i nárůstu extremistických nálad.
Podpora od potomků vyhnaných Němců
Na Kalouskovu otevřenost reagovali i potomci odsunutých rodin. Jeden z nich napsal: „Rodná vesnice táty na Šumavě až na jeden dům totálně zničena, dokonce i byl hřbitov zdevastován. V archivu v Třeboni jsme zjistili, že naše rodina ve stejné vesnici žila minimálně od roku 1648.“ Jeho slova jen potvrdila, jak hluboké jizvy tato událost zanechala.
Díky za odvahu říct pravdu
Další z potomků ocenil Kalouskův přístup a jeho ochotu mluvit o tématu, které většina politiků obchází obloukem. „Děkuji za tato slova, která upozorňují na nespravedlnost způsobenou ještě větší nespravedlností. Kéž nic takového už nikdy nezatíží naše vztahy a společné životy,“ napsal. V diskusích se objevilo mnoho podobných poděkování od lidí, kteří sdílejí stejné pocity.
Kalousek se jedné otázce vyhnul
Zatímco většinu komentářů adresně odpovídal, otázku, jak by sám situaci v poválečných letech řešil, nechal bez odpovědi. Mnozí to označili za taktické mlčení, jiní to pochopili jako projev pokory. V tehdejší atmosféře plné bolesti, chaosu a nenávisti by totiž jednoznačná odpověď byla téměř nemožná.
Téma, které stále rozděluje
Kalouskův výrok opět otevřel citlivou kapitolu našich dějin. Přestože od konce války uplynulo téměř osmdesát let, otázka spravedlnosti a viny zůstává stále živá. Ať už s ním lidé souhlasí či nikoli, Miroslav Kalousek dokázal, že i nepohodlná pravda má sílu rozproudit diskusi, kterou česká společnost nutně potřebuje.
Zdroj: Super.cz
