Po odchodu z čela činohry Národního divadla se Daniela Špinar vrhla do práce v regionálních divadlech, kde se cítí svobodněji a autentičtěji. Právě tam se chopila muzikálu Six, který vypráví příběhy šesti manželek Jindřicha VIII. Daniela k projektu přistoupila s respektem, ale i s jistou obavou, protože muzikálová forma jí dosud nebyla blízká. Přesto cítila, že právě díky vlastní životní zkušenosti může inscenaci vdechnout jedinečnou energii. „Dala jsem tomu ženskou energii, kterou to potřebovalo,“ říká.
Nová výzva mimo hlavní scénu
Režisérka si práci v oblasti pochvaluje a tvrdí, že je tam atmosféra mnohem komornější a srdečnější než v hlavním městě. Líbí se jí, že inscenace dělá pro menší publikum, které si divadla váží jinak než v anonymní Praze. Ačkoliv by někdo mohl očekávat konzervativnější přístup, Daniela měla podle svých slov štěstí na otevřená a progresivní divadla. Oceňuje, že jí vedení dává důvěru a prostor pro tvorbu s hlubším významem.
Věrnost i zrada ve světě gay komunity
Téma nevěry, které je ústřední i v muzikálu Six, rezonuje i s jejími vlastními zkušenostmi. „Sama jsem věrná, slušně vychovaná holka. Nedělám jiným to, co mně samotné vadí,“ přiznává. Přesto ji v minulosti zasáhla zrada od partnerů. Obzvlášť v době, kdy žila v gay komunitě, kde podle ní bývá otevřenější přístup k věrnosti. Citové rány ale zůstaly. Daniela zdůrazňuje, že ačkoliv si člověk myslí, že je chyba na jeho straně, většinou jde o druhého.
Život po tranzici a stigma ve společnosti
Před třemi lety Daniela prošla tranzicí a změnila nejen jméno, ale i způsob, jakým ji společnost vnímá. Aktuálně žije bez partnera a přiznává, že navázat vztah je mimořádně těžké. „Muži se bojí a stydí. Všechno probíhá tajně. Kdyby to přiznali, společnost by je stigmatizovala stejně jako nás,“ říká bez obalu. O svém životě a zkušenostech teď píše knihu Zápisky z tranzice, kde odhaluje i to, co zůstává očím veřejnosti skryto.
Neúplná tranzice jako vědomé rozhodnutí
Daniela se rozhodla nepodstoupit operaci pohlavních orgánů a je s tím naprosto smířená. Cítí, že veřejný ženský vzhled jí postačuje k tomu, aby se cítila sama sebou. „Myslím si, že každý by měl se svým tělem udělat to, co uzná za vhodné,“ vysvětluje. U operace se rozhodovala i podle věku a rizik, která s sebou zákrok nese. Přiznává, že fyzická proměna není jediným krokem k přijetí ženské identity.4
Feminismus a ženská síla v inscenaci
Na muzikálu Six Danielu zaujalo nejen hudební ztvárnění, ale především silné feministické poselství. Každá z královen vypráví svůj příběh z pohledu současné ženy. „Je to krásná rehabilitace těch postav. Být ženou v té době bylo opravdu těžké,“ popisuje. Fascinovalo ji, jak moderním způsobem lze oslovit i mladé diváky a přitom předat důležité sdělení o postavení žen tehdy i dnes.
Krása bez přehánění
Ačkoliv je Daniela často vidět nalíčená a upravená, nelpí na tom přehnaně. „Nepoužívám make-up, jen zvýrazňuji oči, protože jsem světlý typ,“ říká s úsměvem. Lidé si ale rychle zvyknou, a když jednou přijde bez líčení, ptají se, zda je v pořádku. Proto se snaží střídat styly, aby si okolí zvyklo i na její přirozenou tvář. Vnímá, že jako žena je pod větším společenským tlakem na vzhled.
Ženský svět očima bývalého muže
Daniela otevřeně mluví o tom, že si až po tranzici uvědomila výsady, které měl jako muž. „Spousta věcí k mužům přichází sama, jen kvůli tomu, že jsou muži,“ konstatuje. Srovnání jí umožňuje přesněji vnímat nerovnosti mezi pohlavími. A jako trans žena se často cítí ještě více odsouvaná. Přesto věří, že se společnost mění, i když pomalu.
Nové výzvy na obzoru
S muzikálem Six se plzeňské divadlo chystá do Prahy, kde ho uvede v Hybernii. Daniela však už hledí dopředu – chystá se režírovat Pucciniho operu Tosca v olomouckém divadle. „Je to moje první klasická opera. Je to výzva, ale těším se,“ říká. Operu režírovala už dříve, ale nikdy v tak tradičním a náročném formátu. Věří, že i zde najde vlastní cestu, jak dílo přenést na jeviště po svém.
Zdroj: iDNES.cz
