Poslední rozloučení s Aničkou Slováčkovou proběhlo v úterní odpoledne v kostele svatého Tomáše na Malé Straně. Smuteční obřad se nesl v tichosti, pokoře a hlubokém smutku. O to větší pozornost vzbudila přítomnost prezidenta Petra Pavla, který dorazil mezi posledními hosty. V následujících řádcích se dozvíte, co prezident ke smrti mladé zpěvačky řekl, jak jeho účast zapůsobila na přítomné i jaký dojem celý pohřeb zanechal v srdcích těch, kteří se přišli rozloučit s výjimečnou mladou ženou.

Tiché loučení prezidenta

Prezident republiky Petr Pavel dorazil do kostela jen několik minut před začátkem neveřejného obřadu. Vystoupil z vozu v modrém obleku, s kyticí v ruce a se zamyšleným výrazem ve tváři. Nedal prostor žádným projevům, nekomentoval přítomným situaci, ale prostě vešel dovnitř. Jeho tichá a důstojná přítomnost zapůsobila silněji než jakákoli slova.

Žádná okázalost jen respekt

Hlava státu ukázala, že si není třeba vynucovat pozornost velkými gesty. Prezident šel mlčky, obklopený ochrankou, ale jeho samotná přítomnost měla hluboký symbolický význam. V očích mnohých z přítomných vzbudil úctu tím, jak skromně a lidsky přistoupil k této smutné události. Nebyl tam jen jako státník, ale jako člověk.

Slova která zůstala v paměti

V den úmrtí Anny Slováčkové sdílel prezident na síti X silné vyjádření: „Předčasného odchodu Aničky Slováčkové je mi upřímně líto. Měl jsem ji rád. Byla to mimořádně statečná a hodná mladá dáma. Člověk si uvědomí, že nikdo nevíme dne ani hodiny. A právě proto bychom se měli snažit nechat po sobě tu nejlepší stopu. Tak jako Anička.“ Tato slova obletěla Česko a dojala tisíce lidí.

Síla osobní přítomnosti

Více než týden po této zprávě prezident přišel vzdát hold osobně. Během obřadu se držel v ústraní, nehledal pozornost. Byl přítomný srdcem i duší. Podle svědků se plně soustředil na dění, naslouchal, neodvracel pohled. Svým postojem ukázal, že si váží skutečných hrdinů – těch, kteří čelí bolesti a bojují s úsměvem.

Statečná Anička

Anna Slováčková inspirovala svým životním přístupem tisíce lidí. Svůj boj s těžkou nemocí neukrývala, naopak otevřeně sdílela nejen své pokroky, ale i strachy a těžké chvíle. Vždy však zůstala lidská, upřímná a plná humoru. A právě tím zanechala stopu, která nepomine ani po její smrti.

Emoce v kostele

Pohřeb Anny se nesl v hluboké tichosti a smutku. Mnohé přítomné, včetně jejího otce Felixe Slováčka, obklopily slzy a bolest. Podle svědků musel být Slováček utěšován i knězem. Nešlo jen o ztrátu dcery, ale i o ztrátu výjimečného člověka, který rozdával radost i přes vlastní trápení.

Ohlas mezi veřejností

Přítomnost prezidenta zanechala silný dojem. Lidé oceňovali, že si v nabitém programu našel čas a přišel osobně. Někteří uvedli, že je „dojalo, že si našel čas a přišel osobně“. Právě takové činy často říkají víc než slavnostní proslovy nebo oficiální vyjádření. V tu chvíli nešlo o politika, ale o člověka, který přišel říct poslední sbohem.

Odchod který zanechal stopu

Když se nad Prahou začal snášet podvečer, atmosféra na Malé Straně byla těžká a tichá. Smutek visel ve vzduchu, ale přesto se v něm mísil pocit vděčnosti. Vděčnosti za to, že Anička žila, tvořila, milovala a dokázala motivovat. Její hlas sice utichl, ale její odkaz dál zní mezi námi.

Zdroj: Expres.cz