My lidé jsme občas nepříjemní, pokud nám někdo zasahuje do komfortní zóny. Bohužel, v některých případech se nemůžeme jen tak zvednout a odejít. Například v dopravních prostředcích už jste určitě zažili, že si vedle vás sednul někdo, kdo vás nějakým způsobem omezoval nebo třeba nevábně voněl. V takovém případě se ale můžete zvednout a změnit sedadlo – tedy, pokud se nejedná o letadlo…

Objemnější cestující

Jistý muž se pohodlně usadil na svém místě v letadle – na sedadle u okna, tak jak to měl na palubním lístku. Udělal si pohodlí a pomalu se začal připravovat na cestu z Tokya do Hong Kongu, když tu si k němu přisedla objemnější žena. Pozdravila ho: „Ahoj, jak se máš?“ a poté vyplnila veškerý volný prostor, včetně společné opěrky na ruku.

„Ahoj, jak se máš?“

Muž ji chtěl původně ignorovat a znechuceně se odvrátila. Ale žena se nedala a znovu se zeptala: „Ahoj, jak se máš?“ Muž se k ní jen s nechutí obrátil a stěží odpověděl na pozdrav. Poté se znovu odvrátil a rozhodl se vytrpět celou cestu vedle této objemné ženy. Ta se mu ale po chvíli představila: „Jmenuji se Laura a jsem z Británie. Odkud jste vy? Z Japonska?“

„Z Malajsie,“ odpověděl muž. Opět nepříjemně.

„Omlouvám se!“ řekla žena, která si byla vědoma jeho znechucení. „Máme vedle se be strávit šest hodin, tak bychom měli být raději přátelé, nemyslíte?“

Jak se nepřátelství mění v přátelství

Ačkoli jí muž odpovídal jen velice neochotně, Laura se nenechala odradit. Nevšímala si jeho nepřátelství a začala mu o sobě vyprávět – o sobě, o své cestě do Honk Kongu, co všechno chce nakoupit a podobně. Když už se na něco zeptala, muž jí odpovídal jednoslabičně a neochotně. Laura na to nebrala ohled a vyprávěla dál. Dokonce si uměla udělat legraci i sama ze sebe. „Nechci vás omezovat svou sloní velikostí,“ utrousila s úsměvem.

Úsměv je nakažlivý!

A právě ten úsměv byl to, co zlomilo veškerou mužovu nechuť. Uvědomil si, že Laura je v podstatě krásná žena a také zajímavý vypravěč. Dokázala vyprávět o tolika tématech a byla přitom vtipná. Nechyběla jí ani inteligence, takže celkový její projev byl velice příjemný. Dokonce i lidé kolem se smáli jejím vtipům. Letušky jí dokonce děkovaly za skvělý den.

„Nepřemýšlela jste někdy o dietě?“

Spousta Lauřiných vtipů se týkala také její obří postavy. S letuškou si o svých problémech popovídala dostatečně. Když letuška odešla dále pracovat, muž se Laury zeptal, jestli někdy neuvažovala o dietě. Na to mu Laura odpověděla, že ne. Řekla:

„Lidé se stávají nemocní až tehdy, když se začnou se svou váhou trápit. Pokud je člověk spokojený nyní, vysněná postava z něj skutečně nemůže udělat někoho, kým doopravdy je. Narodila jsem se, abych byla velká. Na světě jsou důležitější věci, než trápit se nad svojí váhou.“

Ve své obezitě vidí štěstí

„Bůh mi dal velikou postavu,“ pokračovala, „ale zároveň povahu na to, abych to všechno unesla. Tato kombinace je moje štěstí, o které nechci přijít nějakou nesmyslnou dietou. To všechno i přes to, že lidé ve mně vidí lenocha a flákače. Ženu, na kterou se muž ani nepodívá. Ale uvnitř jsem štíhlý člověk. Jsem plná energie, že ani ti nejlepší atleti se mnou nedokážou držet krok. Toto velké tělo je tu pro to, aby mě zpomalilo, protože jinak bych všude honila muže!“

Laura se ochotně rozpovídala také o tom, jaký vztah k ní mají muži.

„I když jsem šťastně vdaná, muže stále přitahuji. Z nějakého důvodu se mnou chtějí mluvit.“

S Laurou let příjemně utekl

Laura byla natolik upovídaná a vtipná, že v polovině letu už téměř polovina lidí stála v uličce, aby ji mohla poslouchat. Spousta z nich se také zapojila do debaty. Cestující si ani neuvědomili, že let je už téměř u konce. Když Laura vystoupila na letišti, čekala na ni obrovská skupina lidí a všichni k ní pospíchali, aby ji přivítali.

I muž, který byl na Lauru zpočátku naštvaný, si uvědomil, jak je Laura výjimečná žena. Jeho názor se během několika okamžiků změnil.