Pokud si nemůžete pomoci, a řeknete svým psím kamarádům o nepříjemné kolegyni nebo diskutujete s nimi o výběru jídla k večeři a s kočkou rozmlouváte o tom, co si máte vzít na sebe, pak nejste blázni. To není znamení šílenství, i když vás asi z bláznovství bude hodně lidí podezřívat. V tom případě se nedejte. Vědci tvrdí, že mluvení s našimi chlupatými přáteli je vlastně známkou jiných důležitých vlastností.

Zajímavý výzkum potěší majitele domácích mazlíčků

Také patříte mezi ty, kteří si doma povídají se svým psem, papouškem nebo kočkou? Jako vše, dnes lze toto chování logicky zdůvodnit. Vědci se začali zajímat o tuto studii a objevili další zajímavá fakta. Domácí mazlíčci jsou našimi nekonečnými přáteli. Jsou nám vždy na blízku a poskytují nám potřebnou:

• podporu
• Pomoc

Není divu, že někdy cítíme potřebu sdílet své pocity a myšlenky s nimi. Ale je tu také vědecky podložené vysvětlení těchto rozhovorů s těmi, kteří nám v podstatě nerozumí. Výzkumníci tento jev nazývají antropomorfismus. Naštěstí potvrdili, že není třeba volat lékaře. Tendence přisuzovat lidské emoce a rysy nehumánním objektům je založena spíše na inteligenci a kreativitě než na hlouposti. Je to vlastně přirozený vedlejší produkt tendence, která činí lidi na této planetě jedinečně inteligentní.

Základy nalezneme už v dětství

Pokud se ponoříme hlouběji do předmětu, pochopíme, že tento příběh začíná v dětství. Děti jsou schopny vytvořit si kamarády, aniž by se s kýmkoliv znaly A vědci si myslí, že si každý pravděpodobně pamatuje, že si musí vzít všechny své plyšové medvědy, králíčky a auta do postele, když mu jako dítěti, bylo nejhůře.

V dospělosti se vše změní

Ale když se vyrosteme a stanou se z nás dospělí lidé, všechno se změní. Nicméně v podstatě udržujeme jen to, co jsme v dětství prováděli se svými plyšovými kamarády. Není však rozdíl v tom, jestli mluvíme s hračkami nebo němými živými tvory. Nyní si můžete být jisti, že se nemusíte obávat, jestli jste normální nebo ne, když je vaším zvykem říkat vašemu mazlíčkovi o vašem dni. Takové chování je vlastně přirozená a normální věc a znamená to, že váš mozek funguje správně. Takže až budete příště chodit s chlupatými přáteli, můžete ignorovat překvapený pohled lidí kolem. Jen žárlí na vaši inteligenci.

Jednoduché vysvětlení povídání se zvířaty

Každý, kdo má zvíře, ví, že je to člen rodiny a když odejde, je těžké se s tím vypořádat. V podstatě to každý řeší po svém. Často tak rozmlouváme ne jen se psy, ale také například:

• S papouškem
• S kočkou
• S jiným společníkem

Říká se, že kdo nemá rád psy, nemá rád lidi. Asi na tom něco bude. Zvířata chápou, jak vám je, a vycítí, když vám zrovna není nejlépe. Možná se také dočkáme toho, že nám zvířata poví, jestli máme nějakou nemoc či nikoliv.

Kde se využívají zvířecí instinkty?

Jak jistě víte, nemáme doma psy jen tak pro nic za nic. Dříve to byly divoká zvířata a domestikací se dostaly do našich domácností. Psi se využívají a vychovávají k účelům, jako je například hledání ztracených lidí, nebo k nalezení nebezpečných předmětů. Ale také se využívají při léčebných postupech, například jako vodící psi nebo pro příklad lze uvést canisterapii, která je hlavně v posledních letech velmi oblíbená například:

• V domovech pro seniory
• V jiných sociálních službách

Nejsou to ale jen psi, kteří se využívají. Vzpomeňte i například na koně, kteří taktéž pomáhají především dětem při úrazech. Nicméně říká se, že nejkrásnější svět je ze sedla koně a je to pravda. Kdo se někdy alespoň párkrát projel na koni, již se nebojí a má tendenci to zkoušet znova a znova. Nebojte se tedy, že když mluvíte se zvířaty, že jste blázni. Opravdu ne. Každý přece, kdo má kladná vztah ke zvířatům a chová je, se k nim nějakým způsobem vyjadřuje a povídá si s nimi. A je úplně jedno, o jaké zvíře jde. Chcete si domů pořídit hada, protože vás prostě a jednoduše fascinuje? Pak si ho klidně pořiďte a uvidíte, že si budete povídat i s ním.

Jaké je vaše oblíbené zvíře?

Patříte mezi ty, kteří třeba nechtějí mít doma psa nebo kočku a to už jen z důvodu, že často nejste doma a váš čtyřnohý miláček by akorát trpěl? Pak možná máte doma to, co jiní považují za nesmysl. Na druhou stranu ale nepotřebují taková zvířata vaší přítomnost. Nestyďte se za to a chlubte se. Není to přeci o tom, jestli vás někdo pomluví, ale o to, jestli se o svého miláčka staráte s láskou a chutí. Jaké nezvyklé zvíře máte doma vy a povídáte si s ním? Nebojte, je to naprosto normální, jen se to většina chovatelů bojí přiznat. Vy se nebojte, vy sami víte, že na vás doma někdo čeká.