Valerie Kmentová patří mezi ty mladé lidi, kteří dokáží svým příběhem změnit pohled na život. Ačkoliv v šestnácti letech nemá ruce ani nohy, rozdává úsměvy, tančí a inspiruje tisíce lidí. Její cesta od tragického zvratu osudu až po současnost, kdy se znovu směje a nestydí se ukázat svůj život, je nejen dojemná, ale především neskutečně motivující.

Osudová nemoc změnila všechno

Vánoce roku 2023 se staly pro rodinu Kmentových noční můrou. Místo radosti a dárků přinesly horečky, zhoršené dýchání a dramatickou cestu do nemocnice. Lékaři rodičům oznámili, že jejich dcera může během hodin zemřít. Nakonec se ukázalo, že přežije, ale jen za cenu amputace všech končetin. „Sama se rozhodla, že chce zase chodit a hlavně tančit,“ řekla tehdy její maminka, když popisovala okamžiky plné bolesti i statečnosti.

Návrat k životu s obrovskou silou

Pro Valerii to znamenalo začátek nové kapitoly plné rehabilitací, učení se základním věcem a obrovského boje s realitou. Mnozí by se v takové situaci uzavřeli do sebe, ona však našla sílu jít dál. Pochopila, že protézy se stanou součástí jejího života, a rozhodla se, že nebude stát v koutě. Touha vrátit se k tanci a znovu si užívat radosti jí dodávala sílu každý den.

Instagram, který dojímá Česko

V červenci 2025 zveřejnila Valerie dlouhý příspěvek na Instagramu, kde poprvé otevřeně popsala svůj příběh vlastními slovy. Nemoc, amputace, bolest, ale i naděje a úsměv. Žádný patos, žádná sebelítost, jen pravda a upřímnost. Příspěvek se okamžitě stal virálním a během krátké chvíle získal 75 tisíc lajků. Podporu jí vyjádřily nejen tisíce anonymních sledujících, ale i známé tváře jako Jiří Burýšek, Olga Lounová či Agáta Hanychová. Lidé psali, že jim její příběh pomohl přehodnotit vlastní problémy.

Rozhovor, který obletěl internet

Ještě větší pozornost vzbudil rozhovor, který Valerie vedla s Ivanem Klocem alias Kid Ajvnem 10. srpna 2025. Video, dlouhé osmdesát minut, vidělo za pár dní téměř čtvrt milionu diváků. Na obrazovce se však neobjevila zlomená dívka, nýbrž sebevědomá a upřímná šestnáctiletá slečna. Mluvila o snech, o tanci, o čtyřkolce, na kterou se těší, i o touze vidět koncert Eminema. Překvapovala nadhledem, humorem i obrovskou odvahou.

Smích místo sebelítosti

Nejvíc diváky překvapilo, kolik radosti dokáže rozdávat. Během rozhovoru se neustále smála, i když mluvila o těžkých chvílích. Sama řekla: „Proč bych se měla litovat? Mám přece život. A ten je pořád můj.“ Tato věta se stala symbolem její síly a připomínkou, že i v těch nejtěžších chvílích lze najít důvod k úsměvu.

Síla rodiny a přátel

Valerie přiznává, že má i dny, kdy se jí nechce s nikým mluvit a kdy ji přepadá smutek. Ale právě tehdy se opírá o svou rodinu a kamarády. Nejednou zdůraznila, že je vděčná, že těžký osud postihl ji, a ne její sestry. Podpora nejbližších ji drží nad vodou a dává jí sílu dál bojovat a žít naplno.

Z dívky bojovnice se stala inspirace

Když o Valerii slyšeli lidé poprvé, vnímali ji hlavně jako dívku, která přežila díky zázraku a čeká ji těžký život s protézami. Dnes je z ní ale někdo úplně jiný. Aktivní dívka, která tančí, vystupuje na sociálních sítích, plánuje koncerty a cestování. Ukazuje, že život se nezastavil, a že sny si lze plnit i bez rukou a nohou.

Valerie jako symbol naděje

Valerie dnes představuje naději a odvahu pro všechny, kteří procházejí těžkým obdobím. Sama říká, že se považuje za úplně normální holku. Jenže právě to je na jejím příběhu fascinující. Její úsměv, smích a schopnost dělat si legraci ze sebe samé dokazují, že i v těch nejtěžších chvílích lze najít světlo. A Česko jí za to právem tleská.

Zdroj: Medium.seznam.cz