Nikola Hezucká se ocitla v situaci, kterou si nikdo nepřeje zažít, natož v čase Vánoc. Svátky, které dříve patřily radosti, tradicím a rodinné pohodě, letos naplnil smutek, ticho a vzpomínky na muže, který byl láskou jejího života. Následující řádky přibližují, jak tyto dny prožila, kdo jí stál po boku a proč její slova do telefonu dojala tisíce lidí.

První Vánoce bez milovaného muže

Uplynuly teprve tři týdny od chvíle, kdy Patrik Hezucký naposledy vydechl. Pro Nikolu Hezuckou to znamenalo náraz do reality, na kterou se nelze připravit. Vánoce, jež měly být svátky klidu, se změnily v bolestnou zkoušku psychických sil. Přesto se snažila držet kvůli synovi Oliverovi a udělat maximum pro to, aby alespoň on cítil bezpečí a blízkost lidí, kteří je mají rádi.

Útočiště u přátel za kopcem

Nikola se synem nestrávila Štědrý večer doma, v místě plném vzpomínek na společný život. Přijala nabídku Katky Říhové, jejíž rodina bydlí jen přes kopec a s Hezuckými se v posledních letech velmi sblížila. Právě tato blízkost a spontánní lidské gesto pomohly Nikole přežít večer, který by jinak byl téměř nesnesitelný. Chaloupka, kde kdysi prožívali šťastné chvíle, by byla příliš krutou připomínkou ztráty.

Nečekaná návštěva plná podpory

Silné emoce přinesl i okamžik, kdy se u přátel objevila návštěva. Mezi příchozími nechyběl ani Leoš Mareš a další blízcí lidé, kteří přišli Nikole ukázat, že na bolest nemusí být sama. Právě tato solidarita a obyčejná lidská přítomnost sehrála důležitou roli. Vánoce sice zůstaly smutné, ale nebyly prázdné a osamělé.

Vzpomínky na poslední společné chvíle

Patrik Hezucký zemřel po krátké těžké nemoci 5. prosince v nemocnici v Benešově. Nikola byla až do poslední chvíle po jeho boku a právě tyto okamžiky se jí neustále vracejí v myšlenkách. V časech, kdy bolest přerůstá únosnou mez, hledá alespoň drobnou úlevu. Tou se pro ni stalo psaní zpráv na Patrikovo číslo, i když ví, že odpověď už nikdy nepřijde.

Slova, která trhají srdce

Jedna ze zpráv zní: „Stýská se mi, stýská se mi moc,“ stojí kupříkladu v první zprávě. Jednoduchá věta, v níž je obsažena veškerá prázdnota a smutek po ztrátě milovaného člověka. Nikola tímto způsobem dává průchod emocím, které se jinak nedají pojmenovat. Zprávy nejsou voláním o pomoc, ale tichým dialogem s někým, kdo pro ni stále existuje v srdci.

Štědrý den plný bolesti

V další esemesce se Nikola svěřila s tím, co prožívala v předvečer svátků: „Zítra bude první Štědrý den bez tebe a mně to trhá srdce. Tolik jsi Vánoce miloval a dala bych všechno na světě za to, abys je s námi mohl prožívat. Tolik to všechno bolí, lásečko moje,“ napsala. Slova přesně vystihují kontrast mezi minulými radostnými svátky a současnou realitou plnou ticha.

Láska silnější než smrt

Další zpráva ukazuje, že ani smrt nedokázala jejich pouto přerušit. „Snad máš někde nahoře na měsíčku ten nejlepší bramborový salát a filátko a řízečky z panenky. Miláčku, tak strašně mi chybíš. Miluju tě, miluju tě navždycky, nikdy tě milovat nepřestanu, nikdy!“ Tato slova obletěla Česko a dojala tisíce lidí, kteří v nich vidí čistou a opravdovou lásku.

Osud, který změnil všechno

Nikola svého muže bezmezně milovala a dlouho doufala, že nemoc porazí. Osud ale rozhodl jinak a zanechal po sobě prázdno, které nelze zaplnit. Přesto se ukazuje, že i v nejtemnějších chvílích existují lidé, gesta a vzpomínky, které dávají sílu jít dál. Vánoce už pro Nikolu nikdy nebudou stejné, ale láska, kterou sdílela s Patrikem, zůstává navždy.

Zdroj: Blesk.cz