Kdysi pevné přesvědčení, dnes hluboké rozčarování. Tak by se dal shrnout příběh muže, který se před více než třemi dekádami stal věrným voličem ODS. Ve svém otevřeném dopise bývalým spolustraníkům se svěřuje s pocitem zrady a pokládá dvanáct ostrých otázek. Ty míří přímo do srdce občanských demokratů. Co ho přimělo k tomu, aby po tolika letech vztah se stranou definitivně ukončil? Proč podle něj ODS zradila své ideály a jaké konkrétní kroky současného vedení považuje za naprostý úpadek hodnot, které kdysi obdivoval? Přinášíme výbušnou výpověď, která rezonuje nejen mezi nespokojenými voliči.

Ztracená důvěra

Dlouholetý volič ODS Milan Stoniš vzpomíná, jak mu strana po roce 1989 nabídla přesně takovou vizi společnosti, kterou si vždy přál – s důrazem na svobodu jednotlivce, tržní ekonomiku a minimální zásahy státu. I když se během let objevily situace, kdy musel volit se sebezapřením, nikdy se od ODS úplně neodvrátil. To se změnilo až v okamžiku, kdy předseda Petr Fiala ohlásil volební koalici Spolu. Tehdy se autor textu poprvé vážně zarazil. Měl pocit, že ho jeho vlastní strana nutí volit ideové protivníky. A právě to znamenalo konec dlouholeté důvěry.

Spolupráce, která změnila vše

Zvláštní roli ve zklamání autora sehrála nejen samotná koalice Spolu, ale především její následné napojení na další partnery – Piráty a STAN. Vznikla vláda, která podle něj plně podléhá bruselské ideologii. Kritizuje, že namísto řešení skutečných ekonomických problémů státu se pozornost politiků zaměřila na zahraniční konflikty a zelenou politiku. Takzvaný Green Deal podle něj znamená naprostý rozchod s tradičními pravicovými hodnotami, které ODS kdysi hájila.

Fialova role v krizi

Autor se ostře opírá do předsedy vlády Petra Fialy, kterému vyčítá nejen politické rozhodnutí, ale i osobní selhání. Označuje ho za akademického konzervativce, který se podle něj „zbláznil“, když přivedl ODS k progresivnímu bloku. V textu také naráží na aktuální vládní krizi s „bitcoinovou“ příchutí, za kterou podle něj nese plnou odpovědnost právě vedení ODS. „Nejen, že není světovým lídrem, jak brněnský profesor sám sebe tituloval, on není žádný lídrem,“ píše bez obalu.

Dvanáct nepříjemných otázek

Největší silou celé výpovědi je sada dvanácti otázek, které adresuje svým bývalým spolustraníkům. Každá z nich odhaluje konkrétní selhání nebo rozpory v politice ODS. Ptá se například, proč vedení strany přivedlo na kandidátku radikálně levicové postavy, jak je možné, že nikdo neprotestoval proti vystoupení Pavla Novotného na kongresu, nebo proč Eva Decroix – prosazující Green Deal a Istanbulskou úmluvu – vystoupala až k ministerské funkci.

1. Proč jste si nechali ukrást za bílého dne stranu, která vyrostla na pravicových principech, hájících ekonomické svobody, malý stát, individuální svobody a nechali ji současným vedením proměnit v bruselskou progresivní konformní partaj?
2. Proč jste neprotestovali, když Vám vedení strany přivedlo na kandidátku jako posilu Jana Lipavského, tohoto náhodného generátora bruselských frází, který přetvořil svěřené ministerstvo zahraničí v lidskoprávní neziskovou organizaci a rozvrátil vztahy s nejbližšími sousedy a dosavadními spojenci?
3. Jak je možné, že jste neopustili sál, když na kongresu ODS vystoupil s motivačním projevem agresivní kriminálník Pavel Novotný, starosta pražských Řeporyjí, kterého dokonce pravidelně navštěvuje Váš předseda strany?
4. Jak je možné, že po stranickém žebříčku až k ministerskému křeslu vystoupala Eva Decroix, která prosazuje manželství pro všechny, Istanbulskou úmluvu, Green Deal; proč jste nebouchli do stolu už ve chvíli, když praskl její falešný marketing s neexistujícím důchodcem z Vysočiny Václavem P., který podpořil vládní zmrazení valorizace důchodů?
5. Nepřijde Vám jako selhání vnitřních demokratických mechanismů strany, že za ní například ve volbách do Senátu kandidují postavy ultralevého politického spektra, které ještě nedávno podepisovaly každou petici proti politice Vaší strany, například brněnský aktivista Břetislav Rychlík?
6. Opravdu Vám nevadí infantilní politický marketing, který pod značkou ODS šíří na sociálních sítích mladí nadšení levicoví svazáčci, jejichž nejvyšší profesní metou je dobře placené zaměstnání v Bruselu?
7. Nestydíte se jako členové kdysi konzervativní strany, hájící svobodu slova, za to, že Váš předseda vlády zřídil ve Strakově akademii Komunikační odbor vlády, takzvaný Stratkom, který vede intelektuálně omezený plukovník Foltýn, jenž rozděluje veřejnost na slušné lidi a svině? Je opravdu normální, že vládní komunikační odbor rozesílá poslancům a senátorům komunikační karty o tom, co si mají myslet?
8. Nezdá se Vám kampaň Vašeho ministra kultury Martina Baxy za zvýšení daní ve prospěch České televize a Českého rozhlasu jako přímý útok na Vaše tradiční voliče, kteří ke svému životu nepotřebují veřejnoprávní bruselskou propagandu?
9. Nevadí Vám, že jste členem nominálně pravicové strany, jež v rozporu se svými předvolebními i povolebními sliby zvyšuje daně, řízeně navyšuje počty státních zaměstnanců i jejich platy?
10. Nepřišlo Vám divné, že Vaše strana nebyla schopna „vygenerovat“ autentickou politickou osobnost jako kandidáta na prezidenta a místo toho jste podpořili někdejšího funkcionáře komunistického režimu, školeného armádního rozvědčíka Petra Pavla?
11. Jak je možné, že jste neprotestovali, když Váš předseda v době předsednictví Evropské unie prosadil zelené dohody, včetně Fit for 55 a zákazu aut se spalovacími motory, což jsou cíle, které jdou přímo proti českým národním zájmům a původním programovým pilířům vlastní strany?
12. Proč jste vlastně ještě v ODS? Ze zvyku, pohodlnosti nebo proto, že jste díky ní přisátí na cecík veřejných financí? Nebo snad ještě opravdu věříte v její zázračnou obrodu a návrat k pravicovým kořenům?

Změna identity strany

Jedna z nejpalčivějších otázek míří na samotnou identitu ODS. Autor se pozastavuje nad tím, jak se strana, která kdysi stavěla na ekonomické svobodě a malém státu, mohla přetvořit v „bruselskou progresivní konformní partaj“. Věří, že k tomu došlo nejen vinou vedení, ale i vinou mlčící většiny členů, kteří zůstali stranou, místo aby se ozvali.

Marketing místo hodnot

Ostře se staví i proti současnému marketingu ODS, který podle něj ovládají „mladí levicoví svazáčci“ snící o kariéře v Bruselu. Kritizuje infantilní kampaně a prázdné slogany. Navíc jej pobuřuje vznik tzv. Stratkomu – vládního komunikačního odboru, který podle něj rozděluje společnost a diktuje politikům, co si mají myslet. Pod vedením „intelektuálně omezeného plukovníka Foltýna“ se podle něj svoboda slova v podání ODS vytratila.

Odsun k levici

V dalším výčtu výtek se zaměřuje na podporu Petra Pavla v prezidentské volbě. Bývalého důstojníka komunistické rozvědky – místo aby ODS nabídla vlastní osobnost. Nechápe také, proč se členové strany nezvedli proti přijetí zelených dohod a zákazu spalovacích motorů, které prosazoval Fiala v době českého předsednictví EU. Vnímá to jako zrazení národních zájmů a jasný rozchod s pravicovým programem.

Opuštěná víra

Závěrečná otázka míří až na dřeň: Proč v ODS vlastně ještě zůstávají? Autor se ptá, zda za tím stojí zvyk, pohodlnost, či napojení na veřejné peníze. „Nebo snad ještě opravdu věříte v její zázračnou obrodu a návrat k pravicovým kořenům?“ uzavírá své rozčarování. Jeho poselství působí jako silné varování před dalším odcizením mezi stranou a jejími tradičními voliči. Čas ukáže, zda bude někdo z ODS schopen na tyto otázky skutečně odpovědět.

Zdroj: Denik.to