Smrt legendárního vzpěrače zasáhla nejen sportovní fanoušky, ale i ty, kteří jeho příběh sledovali jako silné lidské drama. Olympijský vítěz, symbol nečekaného triumfu i pozdějších pádů, odešel po dlouhém boji se zdravím. V následujících řádcích se vrátíme k jeho životní cestě, která začala slávou a skončila v tichu a zapomnění.

Nečekaný odchod sportovní legendy

Ota Zaremba zemřel ve věku 68 let a zpráva o jeho úmrtí zasáhla český sport s nečekanou silou. Muž, který dokázal v roce 1980 porazit zdánlivě neporazitelné soupeře, bojoval v posledních letech hlavně s podlomeným zdravím a těžkým osudem. O jeho smrti informoval Český svaz vzpírání, který připomněl, že Zaremba patřil k absolutním legendám československého vzpírání a jeho jméno zůstane navždy zapsané v historii tohoto sportu. Pro mnohé fanoušky byl symbolem doby, kdy se i z outsidera mohl stát hrdina celého národa.

Zlatý šok v Moskvě

Olympiáda v Moskvě v roce 1980 přinesla moment, který nikdo nečekal. Zaremba nastupoval do soutěže ve váze do 100 kilogramů bez velkých očekávání, přesto dokázal zaskočit favority i odborníky. V trhu si vybudoval náskok a v nadhozu předvedl výkon, který zůstává dodnes legendární. Postupně zvedl 205, 210 a 215 kilogramů, zatímco jeho hlavní soupeř Igor Nikitin selhal na 220 kilogramech. Senzace byla na světě a československý sport slavil jeden z největších triumfů své historie.

Rok slávy a titul Sportovec roku

Zlatá medaile z Moskvy otevřela Zarembovi dveře mezi největší sportovní hvězdy své doby. Na konci roku získal ocenění Sportovec roku a stal se jednou z nejpopulárnějších osobností tehdejšího Československa. Olympijské soutěže byly zároveň mistrovstvím světa, a tak si kromě zlata připsal i tituly mistra světa v dvojboji a trhu, zatímco v nadhozu bral stříbro. Sláva však netrvala dlouho a za blyštivými medailemi se už tehdy skrývaly první problémy.

Rekordy a první vážné zranění

V roce 1981 Zaremba čtyřikrát překonal světový rekord a zdálo se, že jeho kariéra míří ještě výš. Osud však zasáhl krutě. Na mistrovství světa v Lille si vykloubil pravý loket a musel podstoupit operaci, která ho na dlouhou dobu vyřadila ze hry. Návrat na vrchol nebyl jednoduchý a na pódia se dostal až po několika letech, kdy na mistrovství Evropy ve Vitórii vybojoval bronz v trhu a ve dvojboji skončil těsně pod stupni vítězů.

Konec kariéry a sporné přiznání

Zdravotní problémy nakonec přiměly Zarembu ukončit kariéru v roce 1987. Později přiznal užívání steroidů, ale důsledně odmítal, že by právě doping stál za jeho zdravotními potížemi. „Když o něco šlo, trénoval jsem až do úmoru. Dal jsem do toho všechno. Je to obrovská dřina a nese to s sebou i následky,“ vysvětloval svůj pohled na věc. Jeho slova vyvolala řadu debat a rozporuplných reakcí, které ho provázely i v dalších letech.

Tvrdý návrat do reality

Po skončení sportovní kariéry přišla tvrdá realita všedního života. Vyučený důlní zámečník nastoupil na šachtu, později zasklíval okna, pracoval v bezpečnostní agentuře a zkoušel podnikat. Úspěch se ale nedostavil. Po vážné autonehodě v polovině 90. let se ocitl bez práce a žil pouze z částečného invalidního důchodu. Finanční tíseň ho donutila k bolestivému kroku – prodeji olympijské zlaté medaile, symbolu jeho největšího životního triumfu.

Psychické dno a pocit křivdy

Zaremba těžce nesl i osobní rány. Po přiznání dopingu se rozhádal s trenérem Emilem Brzóskou, během krátké doby přišel o oba rodiče a cítil se opuštěný systémem, který ho dříve oslavoval. „Když člověka něco bolí a je ze života zklamaný, tak řekne i věci, které nechce. Přijdou novináři a chtějí toho využít. Byl jsem tehdy psychicky na dně, ocitnul jsem se v podstatě skoro na ulici,“ popisoval otevřeně své nejtěžší období.

Poslední kapitola výjimečného života

V pozdějších letech se ještě krátce angažoval v politice a vedl vzpěračskou školu v Horní Suché, ale ke ztracené slávě už se nikdy nevrátil. Přesto zůstává faktem, že byl jedním ze tří českých olympijských vítězů ve vzpírání a zároveň posledním, komu se tento mimořádný úspěch podařil. Jeho životní příběh je varováním i připomínkou toho, jak tenká je hranice mezi vrcholem a pádem, mezi obdivem a zapomněním.

Zdroj: idnes.cz