Dnes je ženě již 64 let, ale popsala svůj příběh z mladí, které neměla jednoduché. Otěhotněla velmi brzy, v 18 letech a její rodiče se rozhodli, že by byla ostuda, kdyby rodila jako svobodná žena. Našli ji ženicha, kterého si musela vzít a od té doby byl její život jedno velké neštěstí.

Nejdůležitější bylo, aby dcera nedělala ostudu

Rodiče vždy chtějí pro své dítě to nejlepší. Když ale mladá dívka přišla s tím, že je těhotná, ale nemá přítele, rodiče se rozhodli, že vezmou situaci do svých rukou a ženicha ji najdou. Tak se také stalo a byla svatba. Kromě toho, že se styděli za to, že by jejich dcera byla svobodnou matkou, potrat byl považován za hřích, a tak nepřipadal v úvahu. Jediná možnost byla provdat se i za cenu toho, že muže dívka neznala.

Po porodu malé holčičky se zjistilo, že trpí vážnou nemocí a dívka propadla ještě větší depresi. S mužem ale žili jako všichni ostatní – ona se starala o dcerku, občas chodila do práce, její manžel vydělával peníze, o prázdninách pracovali na zahradě a společně vychovávali malou dcerku. Manželovi rodiče zemřeli o několik let později, ale svou vnučku si velmi užívali. Dcera vyrostla a život šel dál, jako by se nic nedělo. Dívka s mužem si na sebe zvykli, ale stále to mělo daleko k tomu, aby se mohlo mluvit o lásce.

Dcera byla agresivní, odrážel se na ní vztah rodičů

I když to všechno vypadalo na první pohled v pořádku, dítě pozná, že mezi rodiči není všechno, jak má být. Mluvili sice spolu, ale velmi často se hádali. Dcerka to cítila a byla podrážděná a postupně také čím dál víc agresivní. Pokud byla dcera u svých rodičů, necítila se dobře. Navzdory tomu, jakou nemocí trpěla, vyrostla, a nakonec se od rodičů odstěhovala, když měla věku. Sama se vdala, porodila potomka a odstěhovala se velmi daleko, takže se s rodiči vídala jen velmi sporadicky.

Rodiče ji chtěli pomoci, ona ale pomoc odmítala. Když se vnučka chystala do druhé třídy, zůstala žena sama. Muž často jezdil rybařit, stal se z toho nový koníček, kterému úplně propadl. Nakonec zemřel a během posledního rozloučení se nikdo moc nebavil. Ke své dceři bohužel žena přestala cítit jakékoliv pouto a vnučka se k babičce ani nehrnula.

Testy DNA nakonec potvrdily, že dcerka nebyla potomkem ženy. Testy si nechala udělat po pohřbu svého muže, kdy ji přišlo zvláštní, že je dcera i vnučka odmítavé a nechtějí s ní mluvit. Bylo také zvláštní, že trpěla vzácnou chorobou, i když v ženině rodině nic takového nikdy nenastalo.

Možná děti vyměnili lékaři v porodnici

Nebyl by to první případ, kdy se stalo, že lékař nebo zdravotní sestra v nemocnici vyměnili jedno dítě za jiné. Na první pohled se nemusí nic poznat, zvlášť, pokud matka rodina císařským řezem a své miminko poprvé viděla po několika hodinách. Testy DNA nakonec potvrdily, že jedná přesně o tento případ. Dcerka nebyla její, a proto byla tak rozdílné povahy, stejně jako vnučka, která se k ženě vůbec neměla.

Takové případy, kdy se dítě vymění v porodnici, nejsou časté. Není to ani jedno procento všech narozených dětí, ale bohužel se tak občas stane. Žena tak celý život vychovávala cizí dítě, s čímž se musí naučit žít. Dnes už se toho moc dělat nedá. Může se ale pokusit najít svou pravou dceru, a ženě, kterou vychovala, sdělit pravdu, aby mohla také nalézt své pravé rodiče. Může se ale stát, že ji dcera nařkne ze lži a roztočí se další kolotoč testování.