Petr Pavel znovu rozvířil politické vody a tentokrát nejde o drobnou přestřelku, ale o spor, který zasahuje až k reprezentaci Česka na vrcholném summitu NATO. Hlava státu dala jasně najevo, že chce stát v čele české delegace v Ankaře, zatímco z vládního tábora zaznívá odpor i výtky o nedůstojném tlačení na vlastní roli. Celá situace tak odhaluje rostoucí napětí mezi Hradem a kabinetem Andreje Babiše, do něhož se ostře vložil i ministr zahraničí Petr Macinka.

Kdo povede Česko

Prezident Petr Pavel oznámil premiérovi Andreji Babišovi, že na červencovém summitu NATO v Ankaře hodlá vést českou delegaci. Svůj postoj opřel o ústavní roli prezidenta i o dosavadní praxi, podle níž hlava státu při podobných zahraničněpolitických akcích běžně vystupuje jako reprezentant země. Pavel tím zároveň vyslal jasný vzkaz, že se nechce stáhnout do pozadí ani v okamžiku, kdy kolem bezpečnostní politiky sílí napětí a domácí scéna se přetahuje o to, kdo má v zahraničí mluvit za Českou republiku.

Macinka přitvrdil

Do celé věci se velmi ostře vložil ministr zahraničí Petr Macinka, který prezidentův postup vůbec nešetřil. Právě jeho slova okamžitě zaujala pozornost, protože spor najednou nepůsobil jako běžná institucionální debata, ale jako otevřený mocenský střet. Macinka totiž prohlásil, že „Umanutost prezidenta začíná v této věci už působit docela nedůstojně.“ Tím dal jasně najevo, že Pavel podle něj netlačí jen na výklad pravomocí, ale i na vlastní politickou viditelnost. Ostrý tón ministra zároveň ukázal, že vláda nechce nechat Hrad určovat pravidla bez odporu.

Pavel se opírá o ústavu

Prezident však ustupovat nehodlá a naopak připomíná, že ministr zahraničí mu nemůže zakazovat, aby navenek zastupoval stát. Už dříve v debatě se studenty vysvětlil, že podobný zákaz by šel přímo proti ústavním pravomocem hlavy státu. Pavel tím celé téma posunul z roviny osobních sporů do rámce ústavního výkladu. Dává najevo, že nejde o jeho osobní ambici, ale o zachování role prezidenta v zahraniční a bezpečnostní politice. Právě v tom vidí důvod, proč by měl být u tak důležitého jednání osobně přítomen a aktivně do něj vstoupit.

Dopis premiérovi

Velkou váhu má i dopis, který prezident poslal přímo Andreji Babišovi. V něm vysvětlil, proč svou účast považuje za důležitou, a zároveň premiéra vyzval, aby se summitu zúčastnil spolu s ním. Doslova napsal: „S ohledem na témata, která mají být na tomto summitu projednávána, především výdaje na obranu a plán naplňování závazků přijatých vloni na summitu v Haagu, uvítám, pokud se jej zúčastníte spolu se mnou, abyste mohl detailně vysvětlit pozici české vlády.“ Prezident se tak nepokusil vládu odstavit, ale navrhl společný postup, který by podle něj mohl spojit prezidentskou a vládní linku.

Babiš chce jiný model

Andrej Babiš ale už v polovině března naznačil, že si celou věc představuje jinak. Podle něj by měl do Ankary zamířit především premiér a ministr zahraničí, protože právě oni mají nést odpovědnost za aktuální vládní pozici a obhajovat konkrétní kroky kabinetu. Z Babišova pohledu nestačí formální reprezentace státu, pokud summit otevře nepříjemná témata kolem obranných výdajů a plnění aliančních závazků. Premiér proto zdůrazňuje, že právě členové vlády mají spojencům vysvětlovat český postoj, a to i s ohledem na kritické hlasy, které v poslední době znějí ze zahraničí.

Napětí dál roste

Celé drama navíc zesílilo kvůli tomu, že se Pavel s Babišem zatím osobně nesešel. Prezident v dopise uvedl, že zvolil písemnou cestu i kvůli nemožnosti uskutečnit schůzku tváří v tvář, přestože spolu telefonovali. Babiš totiž během velikonočních svátků odjel odpočívat do zahraničí a osobní jednání se odložilo. Původně se mluvilo o setkání na přelomu dubna a května, nakonec by se mohlo uskutečnit až později. I to ale ukazuje, jak citlivé celé téma je. Když vrcholní ústavní činitelé neřeší tak zásadní věc u jednoho stolu hned, vzniká prostor pro další dohady, výklady i ostré mediální přestřelky.

Jádrem sporu jsou peníze

Pod povrchem osobního konfliktu se skrývá mnohem tvrdší problém, a tím jsou české výdaje na obranu. NATO po členských státech žádá, aby na obranu dávaly nejméně dvě procenta HDP. Český rozpočet ale podle aktuálních čísel této hranice přímo nedosahuje, protože výdaje ministerstva obrany odpovídají zhruba 1,73 procenta HDP. Do celkového výpočtu se proto započítávají i další položky, mimo jiné dopravní stavby, u nichž však panují pochybnosti, zda je aliance skutečně uzná jako obranné výdaje. Právě proto vláda tvrdí, že summit nebude jen slavnostní akcí, ale tvrdým testem důvěryhodnosti.

Hra o vliv i prestiž

Spor o Ankaru tak ve skutečnosti není jen debatou o protokolu, ale i střetem o politický vliv, prestiž a kontrolu nad zahraniční reprezentací země. Pavel připomíná, že summity NATO navštěvovali v minulosti prezidenti i premiéři a že on sám se od nástupu do funkce zúčastnil všech aliančních setkání. Babiš naopak tvrdí, že tehdy šlo o standardní situace, zatímco letos bude nutné mnohé vysvětlovat a obhajovat. Vláda i Hrad tak mluví o stejné akci, ale každý zcela jiným jazykem. A právě proto se z cesty na summit stává jeden z nejvýraznějších politických střetů posledních dnů.

Zdroj: Aktuálně.cz