Prezident Petr Pavel se ocitl v centru mimořádně vyhrocené politické bouře, která se odehrála přímo na půdě Poslanecké sněmovny. Ministr zahraničí Petr Macinka zde vystoupil s ostrým a emotivním projevem, v němž nešetřil kritikou a otevřeně obvinil hlavu státu z porušování ústavy. Podle jeho slov nejde o běžnou politickou hádku, ale o zásadní střet o samotné fungování českého ústavního systému, do něhož se podle něj nebezpečně zapletla i opozice.

Obrana ústavy místo obhajoby vlády

Petr Macinka hned na začátku svého vystoupení zdůraznil, že do Sněmovny nepřišel bránit vládu v hlasování o nedůvěře, ale ústavu jako takovou. Poslancům připomněl, že současná krize nevznikla kvůli rozpadu vládní většiny ani kvůli nabídce alternativního programu ze strany opozice. Podle ministra je jediným skutečným důvodem napětí odmítnutí prezidenta jmenovat navrženého ministra. Jak zaznělo přímo z řečniště, „nestojím tady proto, abych hájil vládu při tomto pokusu vyjádřit vládě nedůvěru, ale stojím tady proto, abych hájil Českou ústavu“. Právě tento moment podle Macinky odhaluje, že jde o spor mnohem hlubší, než se může na první pohled zdát.

Svévole hlavy státu podle ministra

Ve svém projevu ministr bez obalu označil postup prezidenta Pavla za svévolný a odporující ústavním zvyklostem. Připomněl, že prezident odmítá jmenovat kandidáta na ministra životního prostředí nikoli kvůli pravomocnému rozsudku či porušení zákona, ale jen na základě vlastního hodnotového postoje. Podle Macinky se tím prezident dostává mimo rámec svých pravomocí a posouvá se do role, která mu podle ústavy nepřísluší. Zdůraznil přitom, že „Ústava České republiky není esejí o osobních sympatiích. Je to základní právní dokument,“ a nemůže sloužit jako nástroj pro prosazování osobních názorů kohokoli, byť by šlo o hlavu státu.

Výklad ústavy bez příkras

Klíčovým bodem projevu se stal výklad článku 68 ústavy, který jasně stanoví, že prezident jmenuje členy vlády na návrh předsedy vlády. Macinka poslancům připomněl, že prezident podle ústavy nemá právo jednotlivé kandidáty politicky vetovat ani si vybírat, kdo mu vyhovuje. V této souvislosti zazněla slova, která vyvolala ve Sněmovně viditelné napětí: „prezident není personální komisí vlády, prezident není morálním arbitrem exekutivy, prezident určitě není žádným nadřízeným premiéra“. Ministr varoval, že pokud se tento princip zpochybní, země se může nebezpečně přiblížit prezidentskému aktivismu.

Mediální kauzy jako falešná záminka

Další část projevu se nesla ve znamení ostré kritiky role médií. Macinka odmítl argumentaci, že by prezidentovo rozhodnutí mohly ospravedlnit mediální kontroverze kolem Filipa Turka. Podle něj mediální obraz nemá žádnou právní váhu a nemůže sloužit jako důvod k blokování vlády. Ministr doslova prohlásil, že „Mediální obraz sám o sobě není právním důvodem. Mediální obraz nepředstavuje ani žádný ústavní důvod, aby prezident blokoval sestavení vlády, anebo komplikoval její činnost“. Tím podle něj vzniká nebezpečný precedent, který se může kdykoli obrátit proti komukoli.

Útok na roli médií a opozice

Macinka se zároveň tvrdě opřel i do opozice, která se podle něj nechala vtáhnout do mediální logiky místo toho, aby vedla politický boj na programové úrovni. Varoval, že v právním státě by neměly rozhodovat titulky, ale zákony, a připomněl, že „V právním státě nerozhodují titulky Deníku N a dalších okrajových médií, rozhodují zákony,“ jak zaznělo přímo z řečniště. Opozici obvinil z toho, že svým postojem legitimizuje kroky, které oslabují samotné základy ústavního pořádku.

Spor, který přesahuje jedno jméno

V závěru projevu ministr zdůraznil, že nejde jen o konkrétní personální otázku nebo spor kolem jednoho kandidáta. Podle jeho slov se rozhoduje o tom, jak bude v České republice fungovat dělba moci. Pokud se připustí, že prezident může na základě vlastního hodnotového soudu blokovat jmenování členů vlády, dojde podle Macinky k zásadní změně ústavního systému bez demokratického mandátu. V takovém případě už podle něj nejde o běžný politický konflikt, ale o střet o samotné základy parlamentní demokracie.

Napětí roste a otázky zůstávají

Ostrá slova z Poslanecké sněmovny ukazují, že spor kolem nejmenování ministra zdaleka nekončí. Naopak otevírá otázky, které mohou mít dlouhodobý dopad na fungování české politiky i postavení prezidenta v ústavním systému. Zda půjde jen o jednorázový výbuch emocí, nebo o začátek hlubší ústavní krize, ukážou až následující týdny.

Zdroj: Prvnizpravy.cz