V následujícím článku se dozvíte fascinující příběh českého herce Petra Štěpánka, jehož život navždy změnila jediná pohádka. Legendární Zlatovláska mu nepřinesla jen roli, která ho proslavila, ale také mu osudově zkřížila cestu s ženou, jež se stala jeho životní láskou. Podíváme se, jaký vliv měla tato pohádka na jeho osobní i profesní dráhu, proč si ho diváci zamilovali a jaký příběh se skrývá za jeho dvěma velkými láskami. A nakonec zjistíte, co si sám herec myslí o dnešní podobě televizních pohádek.

Láska, která se zrodila mezi kamerami

Herec Petr Štěpánek se zapsal do srdcí televizních diváků jako princ Jiřík v oblíbené pohádce Zlatovláska. Bylo mu teprve 25 let, když se objevil před kamerou v tomto snímku, jenž dodnes patří mezi zlatý fond české pohádkové tvorby. Netušil tehdy, že natáčení změní nejen jeho kariéru, ale i celý jeho život. Právě na tomto místě potkal ženu, která se stala jeho osudovou partnerkou – režisérku Vlastu Janečkovou. I když byla o čtrnáct let starší, zamilovali se do sebe a jejich vztah přerostl ve více než třicetileté manželství.

Nečekané spojení dvou duší

Zajímavé je, že ačkoliv Štěpánek ve filmu hrál po boku krásné herečky Jorgy Kotrbové, která ztvárnila titulní Zlatovlásku, jiskra přeskočila úplně jinde. Okouzlila ho právě režisérka a scenáristka Vlasta Janečková. Jak sám herec později přiznal: „Asi nejdůležitější v mém životě byla Zlatovláska, kterou režírovala Vlasta Janečková (†77). Zamilovali jsme se a byla svatba.“ Jejich láska vydržela dlouhá desetiletí a skončila až tragicky – smrtí Janečkové v roce 2012.

Nová šance na štěstí

Ztráta milované ženy zasáhla Petra Štěpánka hluboko, ale život mu připravil ještě jednu nečekanou šanci na štěstí. Už rok po smrti Janečkové se znovu oženil – tentokrát s hereckou kolegyní Zlatou Adamovskou. Ačkoliv se poprvé potkali už v roce 1985 při natáčení televizní inscenace Růžový Hubert, tehdy mezi nimi nic nevzniklo. Až později se k sobě osudově přiblížili. „Oba jsme tehdy prožívali těžké chvíle v soukromí a možná právě to nás spojilo. Probírali jsme všechno možné,“ zavzpomínal později Štěpánek na začátek jejich vztahu.

Romantika v africké divočině

Romantika nového vztahu vyvrcholila během silvestrovské noci na safari v Keni, kde herec požádal Adamovskou o ruku. „Petr byl neoblomný. Žádost o ruku byla tak romantická, že jsem nemohla odmítnout,“ přiznala později herečka. Tímto činem Petr Štěpánek znovu ukázal, že i po bolestné ztrátě je možné najít nový směr a znovu prožít lásku.

Pohádkový král a jeho návrat do Zlatovlásky

Po letech se Štěpánek do Zlatovlásky vrátil, tentokrát však ne jako mladý princ, ale v roli krále. „Je to už 52 let, co jsme točili původní Zlatovlásku a tehdy mou roli krále hrál Ladislav Pešek. Tento scénář je samozřejmě trochu jiný a moc se mi na něm líbí, že počítá s velkým množstvím zvířat, která navíc mluví,“ prozradil herec v rozhovoru pro Bioscop. I po desetiletích si udržel silné pouto k pohádce, která mu tolik dala.

Zářivá kariéra pohádkového prince

Štěpánek ale nezůstal jen u jedné slavné role. Svou hereckou dráhu rozvíjel dál a zahrál si i ve filmech jako Údolí včel nebo Tajemství velikého vypravěče. Nicméně největší slávu mu přinesly právě pohádky. Vzpomíná, že kdysi točil i tři za rok a dětské publikum ho zbožňovalo. Tehdejší pohádky podle něj nesly specifickou atmosféru a hodnoty, které dnes často chybí.

Nostalgie po pohádkových sobotách

Štěpánek se kriticky vyjadřuje k současné produkci pohádek. „Ty pohádky byly laskavé, milé, neubližovaly a dovolím si tvrdit, že kdyby neměli ty staré pohádky, tak nemají co vysílat,“ uvedl pro eXtra.cz. Podle něj už dnes chybí kouzlo pravidelných televizních premiér, na které se celá rodina těšila. Dnes se většinou připraví jedna vánoční pohádka ročně a tím to končí.

Dědictví, které přežívá generace

Petr Štěpánek zůstává ikonou českého herectví a jeho pohádkové role žijí dál ve vzpomínkách diváků. Ať už jako mladý princ Jiřík nebo jako moudrý král, jeho charisma a lidskost zasáhly srdce několika generací. Jeho příběh dokazuje, že osud někdy zasáhne právě tam, kde to nejméně čekáme – třeba při natáčení pohádky.

Zdroj: Extra.cz