Ve středověku ji spojovali s nesmrtelností člověka a zřejmě na tom něco bylo. Také v Persii a v Číně ji už v dávných dobách využívali jako lék proti stárnutí. Doma jsme ji znali zejména jako čaj, kterým se léčily dýchací cesty. Kdysi jsme ji volali babské ucho nebo vlčí ocas.
Řeč je o šalvěji, vzácné bylince, za kterou by v některých zemích světa dali nemalé prostředky, jen aby jim rostla na každém kroku. U nás, kde to tak odjakživa je, si ji všímáme už jen sporadicky a přitom ani netušíme, o co se ochuzujeme. Šalvěj je totiž jedna z těch bylin, které člověku dokáží zachránit život. A nejen to.
Půvabná stará dáma
Bylina, která si pamatuje počátky lidstva, se pyšní několika odrůdami, ale u nás je nejznámější šalvěj lékařská. A zároveň je i nejléčivější ze všech jejích druhů. Je nepřéhlednutelná díky nápaditým listům a v období kvetení i krásnými sytě fialovými kvítky drobné velikosti. Pěstuje se hlavně v Evropě a na části území Asie. Má ráda teplá místa, proto jí nevadí ani ty největší horka. Pokud jste se ji rozhodli sbírat, pak Vám stačí natrhat pouze lístky. Ty následně usušte a uskladněte v uzavíratelném skle nebo je zpracujte ještě čerstvé. Dá se z nich připravit vynikající čaj, ale umí být i fantastickým kořením do kořeněných jídel či sladkých koláčků.
Má to v názvu
O účincích šalvěje svědčí i její původní název. Pochází z latinského slova Salver, což v překladu znamená chránit a léčit. Rostlina, jejíž nejstarší kořeny sahají do severního Středomoří, má mnoho vlastností. Kromě léčby dýchacích cest je silně dezinfekční, léčí záněty a rány na sliznicích úst, nosu i krku, pomáhá lepšímu trávení a zabraňuje nadměrnému pocení.
Pokračování na Další stránce