Martina Sáblíková se v Miláně rozloučila s tratí, která jí přinesla slávu i olympijské medaile. Fanoušci čekali další velký příběh, místo toho sledovali boj s vlastním tělem. Česká rychlobruslařská legenda nastoupila do závodu na 5000 metrů oslabená po nemoci, ale i tak se rozhodla dát do toho všechno. Jak její poslední jízda na oblíbené distanci vypadala a kdo jí byl v nejtěžších chvílích největší oporou?

Nemoc před rozhodujícím startem

Ještě několik dní před závodem nebylo vůbec jisté, zda se Martina Sáblíková postaví na start. Tělo ji zradilo v nejméně vhodnou chvíli a zdravotní komplikace ji připravily o účast na trati 3000 metrů. Lékař jí sice nakonec dovolil závodit, ale sama dobře věděla, že není stoprocentně připravená. Horečka sice ustoupila, jenže potíže s dutinami ji dál oslabovaly. Přesto se rozhodla riskovat a fanouškům nabídnout ještě jeden výkon na své milované pětce.

Jedenácté místo bez šance na zázrak

V závodě na 5000 metrů obsadila česká rychlobruslařka jedenácté místo. Na vítězku ztratila více než dvacet sekund, což u ní fanoušci dlouhých tratí nebývali zvyklí vídat. V poslední, šesté rozjížďce se utkala s Italkou Francesca Lollobrigida, která navázala na svůj triumf ze sobotního závodu na 3000 metrů. Sáblíková s ní držela krok jen v úvodu, pak začala ztrácet a v závěru už projela cílem viditelně vyčerpaná. Tentokrát se žádný obrat nekonal.

Olympiáda z pohledu fanouška

Když musela vynechat sobotní start, zažila olympijské hry úplně jinak, než byla zvyklá. Sama přiznala, že jí lékaři prakticky zakázali jakýkoli pohyb a odkázali ji na klid na lůžku. „Měla jsem prakticky zakázanou veškerou aktivitu, pohyb. Ležela jsem v posteli a zažila olympiádu z druhé strany fanouška, protože za posledních dvacet let jsem byla jen sportovec, takže jsem si ji užívala. Sledovala jsem všechny přenosy, ale už bych si přála, aby to bylo jinak,“ sdělila pro ČTK. Pro závodnici, která dvě dekády bojovala o medaile, šlo o mimořádně bolestivý moment.

Loučení s oblíbenou tratí

Pětikilometrová trať pro ni vždy znamenala víc než jen číslo na startovní listině. Právě na ní vybojovala největší úspěchy a zapsala se do historie českého sportu. Tentokrát však medaili neobhájila a bronz z Pekingu zůstal minulostí. V Miláně tak uzavřela jednu kapitolu své kariéry a fanoušci si uvědomili, že sledují poslední jízdy legendy, která dlouhé roky dominovala světovým závodům.

Emoce po dojezdu

Když projela cílem, bylo jasné, že dala do jízdy zbytek sil. Tempo postupně klesalo a poslední kola už absolvovala spíš vůlí než energií. Přesto se nevzdala a závod dokončila se vztyčenou hlavou. I bez medaile si vysloužila respekt soupeřek i diváků. Pro mnohé zůstává symbolem vytrvalosti a bojovnosti, která přesahuje samotné výsledky.

Síla partnerky po boku

V těžkých chvílích jí byla oporou i její dlouholetá partnerka Nikola Zdráhalová. Poté, co Sáblíková oznámila, že kvůli zdravotním potížím nenastoupí na 3000 metrů, zaplavily sociální sítě vzkazy podpory. Nejvíce však rezonovala slova její blízké osoby: „Celá ta cesta na olympiádu pro tebe byla velmi těžká. Vnímala jsem to a nebyla jsem jediná. Teď jsi tady a přišla další rána. Udělala bych cokoli, aby to bylo podle tvých představ. Miluju tě,“ napsala rychlobruslařka na sociálních sítích. Tato slova mnohé dojala víc než samotný výsledek závodu.

Konec kariéry v Miláně

Milán se tak stal místem symbolického rozloučení s kariérou, která přinesla českému sportu nespočet radostných okamžiků. I když poslední závod nepřinesl vysněnou tečku v podobě medaile, zůstává její příběh inspirací. Sáblíková ukázala, že sport není jen o vítězstvích, ale i o odvaze postavit se na start, i když tělo protestuje.

Respekt místo medaile

Možná tentokrát nepřivezla cenný kov, ale odváží si něco jiného – obdiv a respekt. Fanoušci si budou pamatovat, že i v oslabení dokázala bojovat až do posledního kola. Její loučení s oblíbenou tratí nebylo pohádkové, ale bylo lidské a upřímné. A právě to z něj dělá silný moment, na který se nezapomíná.

Zdroj: eXtra.cz