Od ruské invaze na Ukrajinu se v Evropě mění bezpečnostní realita a s ní i pohled na obranu státu. To, co ještě před pár lety působilo jako dávno uzavřená kapitola, se znovu vrací do veřejných debat. Povinná vojenská služba se opět skloňuje napříč členskými státy NATO a podle průzkumů se tomuto tématu nebrání ani česká veřejnost. V následujících řádcích se podíváme na to, jak jednotlivé země reagují na rostoucí napětí, jaké modely služby zavádějí a proč se o návratu vojny začíná mluvit i u nás.

Evropa pod tlakem bezpečnostních hrozeb

Válka na Ukrajině zásadně změnila způsob, jakým evropské státy vnímají vlastní obranu. Obavy z nestability, posilování ruského vlivu a nejistoty na východním křídle NATO přiměly vlády k přehodnocení dlouhodobých strategií. Zatímco dříve převládal důraz na profesionální armády, dnes se stále častěji objevují úvahy o širším zapojení civilního obyvatelstva. Politici i armádní experti otevřeně hovoří o tom, že bez dostatečných záloh nelze v krizové situaci efektivně reagovat. Právě tato změna myšlení otevírá dveře návratu branné povinnosti nebo alespoň jejím moderním variantám.

Chorvatsko a návrat povinné služby

Jedním z nejvýraznějších kroků poslední doby učinilo Chorvatsko. Tamní parlament v říjnu 2025 schválil obnovení povinné vojenské služby, která skončila v roce 2008. Nový systém počítá s dvouměsíčním základním výcvikem, jenž začne lékařskými prohlídkami mužů narozených v roce 2007. Chorvatské ministerstvo obrany zdůrazňuje, že i krátká služba poskytne nezbytné dovednosti pro obranu státu i zvládání krizových situací. Zároveň se pamatuje na odpůrce služby z důvodu svědomí, kteří dostanou možnost civilní alternativy. Tento krok mnozí vnímají jako jasnou reakci na napětí v regionu a rusko-srbské spojenectví.

Pobaltí přešlo od slov k činům

V pobaltských státech se debaty změnily v konkrétní kroky ještě rychleji. Lotyšsko obnovilo povinnou vojenskou službu poté, co ji v roce 2007 zrušilo. Nově se týká mužů ve věku 18 až 27 let a trvá přibližně jedenáct měsíců. I zde existují možnosti civilní služby pro ty, kteří mají etické nebo náboženské výhrady. Litva šla podobnou cestou už v roce 2015 a dnes její systém slouží jako důležitý prvek odstrašení v rámci NATO. Tyto kroky jasně ukazují, že východní křídlo aliance bere hrozby velmi vážně.

Sever Evropy přitvrzuje

Také severské státy posilují své obranné kapacity. Švédsko po vstupu do NATO v roce 2024 pokračuje v rozšiřování branné povinnosti a plánuje výrazně zvýšit počet branců do roku 2030. Dánsko se vydalo cestou genderově neutrální služby, když rozšířilo brannou povinnost na ženy i muže a zároveň prodloužilo délku služby až na jedenáct měsíců. Tento krok má zajistit dostatek personálu a zároveň zachovat demokratickou legitimitu obrany. Finsko, které má s povinnou službou dlouhou tradici, chystá další reformy, včetně zvýšení věkové hranice záložníků.

Dobrovolné modely jako kompromis

Ne všechny státy NATO se však chtějí vracet k povinné vojně. Francie oznámila zavedení desetiměsíční dobrovolné vojenské služby, která má od hookup roku 2026 posílit ozbrojené síly i zálohy. Prezident Emmanuel Macron tímto krokem reaguje na rostoucí bezpečnostní obavy, aniž by obnovil klasickou brannou povinnost. Podobně Německo sází na dobrovolnost a motivaci. Mladí lidé narození v roce 2008 obdrží dotazníky, které zhodnotí jejich zájem a zdravotní způsobilost. Pokud by se však nepodařilo naplnit náborové cíle, vláda si ponechává otevřená zadní vrátka pro přísnější řešení.

Diskuze napříč Evropou

O změnách vojenských systémů se živě diskutuje i v dalších zemích. Portugalsko a Itálie zvažují, zda by dobrovolná či povinná služba mohla posílit jejich armády, přestože politická shoda zatím chybí. Ve Velké Británii sice nejsou konkrétní plány na obnovení branné povinnosti, ale téma se objevuje v debatách o budoucnosti rezervních sil. Všude je patrné, že válka na Ukrajině zásadně ovlivnila veřejné mínění i politická rozhodnutí.

Češi a návrat vojny

Ani Česká republika nezůstává stranou těchto úvah. Přestože zatím existují pouze neoficiální návrhy podobné německému modelu, průzkumy ukazují, že většina Čechů by obnovení vojenské služby podpořila. Motivací je snaha posílit armádu v době nejistoty a zajistit schopnost reagovat na případné krizové scénáře. Debata, která ještě nedávno působila nemyslitelně, se tak pomalu přesouvá z okraje do hlavního proudu.

Zdroj: Denik.cz