Předčasný porod je takový, který proběhne mezi 24. a 37. týdnem. I přes veškerou péči nastávající maminky a lékařů se může stát, že z různých důvodů dojde ke zkrácení optimální délky těhotenství a dítě „chce“ na svět dříve. Důvodů je celá řada, mezi ty nejčastější patří zejména

• infekce placenty nebo samotného plodu
• pomalejší vývoj plodu
• vysoký krevní tlak maminky, nebo i
• těhotenská cukrovka.

Je však neuvěřitelné, jaké pokroky medicína i v této oblasti dělá. Například ještě v poměrně nedávných 80. létech minulého století byla mezní hmotností dítěte, určující jeho šanci na život, hmotnost 1 kg, zatímco dnes si medicína poradí i s případy, kdy děti mají jen něco málo přes půl kilogramu porodní váhy. Dosud nejnižší porodní váha dítěte, které se podařilo zachránit, činila neuvěřitelných 245 g, jednalo se o holčičku narozenou v Kalifornii.

Jak je možné v dané situaci pomoct

Pokud je to možné, maminka dostane ještě před samotným porodem injekčně aplikované léky, které jsou schopny urychlit zejména vývoj vnitřní struktury plic dítěte a usnadní mu tak jeho vývoj v době po porodu.

Předčasně narozené dítě bývá umístěno do inkubátoru, který pro něj představuje optimální prostředí a zejména mu umožní udržet správnou teplotu, kterou jeho tělo ještě nedokáže regulovat.

Tyto děti mohou sice na první pohled působit velice zranitelně, na stranu druhou si je však možno na jejich příkladu uvědomit, jak se člověk umí přizpůsobit náročnějším podmínkám a vybojovat si život. Předčasně narozené děti nebojují totiž jen s nízkou poporodní váhou, neschopností regulovat teplotu a také nepoměrem mezi velikostí jednotlivých částí těla, ale například také s novorozeneckou žloutenkou, poruchami dýchání a různými infekcemi. Přesto má však péče o ně mimořádné výsledky.

Příběh malého Milese

Jedním z mnoha těchto statečných malých bojovníků byl chlapeček Miles, který se svým rodičům, Lindsey a Benjaminovi, narodil tři měsíce před plánovaným datem porodu a jeho porodní váha jen lehce přesáhla 600 g. Pro rodiče je taková situace samozřejmě velice stresující, zvláště proto, že dítě jim připadá maličké a slabé a v inkubátoru je od nich izolované a napojené na různé přístroje. Přes všechno toto však rodiče pevně věřili, že lékaři syna zachrání a po 107 dnech v nemocnici si ho mohli konečně odvézt domů.

Dnes je z něj krásné, zdravé dítě a jeho příběh, který je jedním z mnoha, dodává naději a sílu dalším rodinám, které se ocitnou ve stejné životní situaci.