Mohou být odpůrci NATO součástí vlády? A má prezident možnost takové kandidáty odmítnout? Právě o tom se v posledních dnech živě diskutuje. Oslovení ústavní právníci přinesli jasné stanovisko a vysvětlili, jaké jsou pravomoci hlavy státu při jmenování ministrů, a co všechno může – a nemůže – brát v potaz. V následujícím článku si rozebereme, co může prezident ovlivnit, proč premiér hraje klíčovou roli a co říká ústava o bezpečnostních rizicích.

Prezidentova role je omezená

Prezident republiky, jakkoliv má výsadní postavení, nemůže podle odborníků svévolně zasahovat do výběru ministrů navržených premiérem. A to ani tehdy, pokud by kandidáti veřejně prosazovali například vystoupení České republiky z NATO. Ústava totiž jasně říká, že prezident jmenuje ministry na návrh předsedy vlády, a prostor pro odmítnutí je podle oslovených ústavních právníků velmi úzký.

Názor na NATO nestačí k odmítnutí

Podle expertů není postoj kandidátů k Severoatlantické alianci dostatečným důvodem k jejich nezvolení. Ani radikální výroky typu „chceme vystoupit z NATO“ neznamenají automaticky bezpečnostní hrozbu, kterou by mohl prezident použít jako argument. Právníci v této souvislosti upozorňují, že rozhodující není osobní názor kandidáta, ale jeho schopnost vykonávat funkci podle ústavy a v rámci zákonů.

Výběr ministrů je premiérova zodpovědnost

Jasně formulovaná ústavní pravidla dávají při výběru vládních členů hlavní slovo předsedovi vlády. Prezident tuto volbu může formálně potvrdit, ale nikoli samostatně upravovat. Odborníci připomínají, že úloha prezidenta při sestavování vlády je především reprezentativní a ne výkonná. Pokud by prezident chtěl některého kandidáta odmítnout, musí mít pro to vážný a právně podložený důvod.

Bezpečnostní riziko je jedinou výjimkou

Jedním z mála momentů, kdy může prezident skutečně zakročit, je situace, kdy by kandidát představoval bezpečnostní hrozbu. Ovšem i v tomto případě musí mít prezident pádné důkazy a vše by s největší pravděpodobností skončilo před Ústavním soudem. Výrok některého kandidáta o NATO by tak musel být doplněn o konkrétní bezpečnostní provázanost, aby bylo možné se na něj odvolat.

Názory hnutí Stačilo! nejsou právní překážkou

Hnutí Stačilo!, které chce případně obsadit některé resorty, otevřeně mluví o odchodu Česka z NATO. To však podle právníků stále neznamená, že by jejich kandidáti automaticky nesplňovali zákonné požadavky. Jak zdůrazňují experti: „Že chtějí odejít z NATO? To není důvod, aby je Pavel nejmenoval ministry.“ Ústava podle nich nedává prezidentovi právo hodnotit ideovou nebo geopolitickou orientaci ministrů.

Precedenty hrají proti prezidentovi

V minulosti se několikrát stalo, že prezident zvažoval odmítnutí kandidáta na ministra, ale vždy musel čelit silné kritice a hrozbě žaloby. Nejznámější případy se týkaly prezidenta Miloše Zemana, který zkoušel oddalovat nebo blokovat jmenování. Výsledek ale ukázal, že bez skutečně závažného důvodu je takový postup neudržitelný. A právě na tyto precedenty právníci odkazují i nyní.

Premiér nese politickou odpovědnost

Ve finále je to předseda vlády, kdo by měl nést odpovědnost za složení kabinetu. Pokud by do něj chtěl dosadit kontroverzní osobnosti, bude muset své kroky obhájit nejen veřejnosti, ale i parlamentu. Prezident mu může vyjádřit nesouhlas, ale nemá nástroj, jak jeho rozhodnutí změnit. Vzájemný respekt mezi těmito funkcemi je tak klíčem k politické stabilitě.

Konflikt by mohl skončit u soudu

Pokud by prezident trval na odmítnutí některého kandidáta, mohl by se celý spor dostat až k Ústavnímu soudu. Právníci ale varují, že by šlo o extrémní řešení, které by poškodilo důvěru veřejnosti ve státní instituce. V této chvíli proto převládá názor, že i kdyby měl prezident výhrady, měl by dodržet ústavní rámec a respektovat návrh premiéra.

Zdroj: Novinky.cz