Tento příběh se udál v Coloradu, paní Katie Pageové. Tato žena nemohla mít děti, a tak se rozhodla ukončit manželství, změnit bydliště, najít si novou práci. Dalším jejím rozhodnutím bylo si vzít do adopce dítě. A tady její příběh začíná.

V nové práci zaslechla jak se vedoucí baví o tom, že sotva narozené miminko je bez rodičů, kteří se ho zřekli. Chlapec neměl dosud ani jméno. Katie se o něho začala zajímat a o adopci požádala. Trvalo však skoro 12 měsíců, než byli biologičtí rodiče zbaveni práv k synovi, a Katie ho mohla adoptovat. Šťastný konec řeknete si, ale to je teprve začátek celého příběhu.

Tohle nevymyslíš, to píše sám život

Katie byla opravdu šťastná. Jen proto rozhodnutí, že dala domov malému chlapci. Ten by jinak skončil někde v ústavu. Protože viděla, že její rozhodnutí je správné, řekla si, že v průběhu dalších let, až syn povyroste, si vezme k adopci další dítě. Osud to ale napsal jinak. Netrvalo ani měsíc, a kontaktoval jí pracovník, který její adopci vyřizoval, že ve stejné nemocnici odkud pocházel Grayson (tak ho Katie pojmenovala), je holčička, která nutně potřebuje najít nový domov. Rozhodnutí trvalo Katie 10 minut. Neustále měla pocit, že i druhé dítě ji potřebuje. Takový pocit nikdy nezažila. Odpoledne zavolala pracovníkovi úřadu, že si o adopci požádá.

Úžasný osud dětí

Netrvalo to víc než pár hodin, a z nemocnice jí přivezli holčičku, jejíž jméno bylo Hannah. Když si Katie prohlédla náramek doslova ztratila řeč. Na náramku bylo jméno stejné matky, která porodila Graysona. Tomu nemohla uvěřit. Když se uklidnila, rozhodla se celou záležitost prověřit. Jedině testy DNA mohly odhalit skutečnou pravdu. A i když chlapec byl více jako Afroameričan, s kudrnatými tmavými vlásky, děvče bylo světlé pleti, zkrátka Anglosaský typ. Nakonec se ukázalo, že jsou nevlastní sourozenci, a otec každého z nich je jiný. Ale touha Katie jim dala do života to nejkrásnější. Mohou vyrůstat spolu, což by se jim jinak nikdy nepovedlo. Je to příběh jako z pohádky, kde konce bývají obvykle šťastné.

V životě to tak často není, a proto je tento příběh ojedinělý a tak krásný. Jak sama Katie říká, můj rozum říkal ne, jedno dítě stačí. Ale jako by mi moje srdce říkalo, ano, to zvládneš, jdi a vezmi si i tu holčičku. Adopce proběhla během necelého roku, a tak Katie vychovává děti dvě. I když ještě před rokem nemohla mít svoje vlastní.