Eutanazie je velmi citlivé a kontroverzní téma, které vyvolává řadu etických, právních a morálních otázek. Případ mladé Nizozemky Zoraye, která se v pouhých 29 letech rozhodla ukončit svůj život kvůli nezvladatelným depresím, je v tomto ohledu obzvlášť pozoruhodný. Její příběh vyvolává řadu otázek, které si mnoho lidí klade. Jak je možné, že fyzicky zdravá a mladá osoba se uchýlí k tak radikálnímu řešení svých psychických problémů? Kde leží hranice mezi právem na sebeurčení a povinností státu chránit lidský život? A co v této situaci selhalo, že se Zoraya dostala do tak zoufalé situace?

Zoraya a její boj s depresemi

Zoraya byla mladá, fyzicky zdravá Nizozemka, která již od dětství trpěla těžkými depresemi. Navzdory snaze odborníků a intenzivní léčbě se její psychický stav neustále zhoršoval. Postupně se u ní začaly projevovat i další vážné psychické problémy, jako jsou chronické úzkosti, panické ataky a sebepoškozování. Zoraya se cítila zcela vyčerpaná a beznadějná, neschopná dál žít plnohodnotný život.

Přestože se rodina a lékaři snažili Zorayu podpořit a najít pro ni vhodnou léčbu, její stav se neustále zhoršoval. Nakonec se Zoraya v roce 2020 rozhodla požádat o eutanazii, kterou jí úřady po důkladném posouzení po čtyřech letech schválily. Toto rozhodnutí vyvolalo v Nizozemsku i v zahraničí obrovskou debatu.

Nizozemské zákony o eutanazii

Nizozemsko je jednou z mála zemí na světě, kde je eutanazie za určitých podmínek legální. Zákon o ukončení života na žádost a pomoci při sebevraždě, který byl přijat v roce 2002, umožňuje lékařům provést eutanazii v případech, kdy je pacient v bezvýchodné situaci a trpí nesnesitelnými a neléčitelnými bolestmi. Lékaři však musí splnit řadu přísných kritérií, jako je například potvrzení dobrovolnosti pacienta, konzultace s dalším lékařem a oznámení případu místním úřadům.

V případě Zoraye se lékaři rozhodli, že tyto podmínky byly splněny. Její žádost o eutanazii byla schválena, přestože se jednalo o mladou, fyzicky zdravou osobu trpící primárně psychickými problémy. Toto rozhodnutí vyvolalo v Nizozemsku i v zahraničí rozsáhlou debatu o etických a právních aspektech eutanazie.

Kritika a etické otázky

Případ Zoraye vyvolal vlnu kritiky a otázek, především ohledně toho, zda bylo opravdu správné jí eutanazii povolit. Mnoho odborníků a veřejnosti se pozastavovalo nad tím, že k tak radikálnímu řešení došlo u mladé, fyzicky zdravé osoby, která trpěla převážně psychickými problémy. Někteří tvrdili, že v takovém případě by měla být prioritou intenzivní psychologická a psychiatrická péče, nikoliv ukončení života.

Další kritici poukazovali na to, že v Nizozemsku stále existují nedostatky v oblasti duševního zdraví a že Zoraya neměla dostatek podpory a alternativních možností léčby. Podle nich by stát měl více investovat do zlepšení dostupnosti a kvality péče o duševní zdraví, aby se předcházelo tak tragickým koncům.

Právo na sebeurčení vs. povinnost státu chránit lidský život

Eutanazie v případech vážného a nevyléčitelného utrpení je v Nizozemsku legální, ale stále jde o velmi citlivé a sporné téma. Zastánci eutanazie argumentují, že každý člověk má právo rozhodnout o vlastním životě a smrti, pokud trpí nesnesitelným utrpením. Naopak odpůrci tvrdí, že stát má povinnost chránit lidský život a nesmí dovolit, aby se lidé zbavovali života, i když trpí psychickými problémy.

V případě Zoraye se lékaři rozhodli, že splňuje zákonné podmínky pro eutanazii, přestože šlo o mladou, fyzicky zdravou osobu. Toto rozhodnutí vyvolalo otázky, zda v takových případech nemá stát zasáhnout a pokusit se najít jinou cestu, než ukončení života.

Selhání systému?

Mnoho kritiků se ptá, zda v případě Zoraye nedošlo k selhání systému. Proč se u tak mladé osoby nedařilo najít účinnou léčbu a poskytnout jí dostatečnou podporu, aby se vymanila z depresí a mohla žít plnohodnotný život? Měli by lékaři v takových případech zvažovat jiná řešení, než je eutanazie?

Odborníci upozorňují, že v Nizozemsku stále existují rezervy v oblasti péče o duševní zdraví. Financování a dostupnost kvalitní psychologické a psychiatrické péče nejsou vždy na dostatečné úrovni, což může vést k tomu, že pacienti s vážnými psychickými problémy nemají dostatek možností léčby a podpory.

Zdroj: Novinky.cz