Dagmar Pecková je známá nejen pro svůj výjimečný hlas, ale také pro svůj charakteristický účes ostříhaný na ježka. Tento styl ji provázel od počátku 90. let, kdy se rozhodla pro tuto radikální změnu. „Přijela jsem do Stuttgartu zpívat v opeře Vzestup a pád města Mahagonny a tehdy jsem nosívala takové dederonské frizúry,“ vzpomíná Pecková. „Přišla jsem do kanceláře opery a povídám, že bych potřebovala ostříhat. Tak mi doporučili kadeřníka, on se na mě podíval a řekl: Pojďte! A celé mi to vzal nakratičko.“ Uvedla v rozhovoru pro Blesk.cz.

Pecková byla ze změny překvapená, ale záhy si uvědomila, že jde o to nejlepší řešení pro její husté a silné vlasy. „Zjistila jsem, že to je pro moje vlasy to nejlepší, protože jsou těžké a silné. Tento střih se musí sice každé tři neděle obnovovat, není to nejlevnější, ale zase se můžete učesat i ručníkem,“ dodává pěvkyně.

Přestože si na účes zvykla a stál se její vizitkou, po dosažení 55 let cítila potřebu změny a nechala si vlasy narůst. „Česala jsem se na patku, ale vypadala jsem blbě, takže jsem si to nechala zase zkrátit na ježka. Moje vlasy nejsou stavěné ani na patku. Už i to je moc dlouhé,“ vysvětluje Pecková.

Pecková a její rozmanitá kariéra

Dagmar Pecková má za sebou dlouhou a úspěšnou kariéru, v současnosti se však věnuje spíše činohernímu herectví. I přes pokročilý věk však zatím nepřemýšlí o odchodu do důchodu. „V Německu, kde s manželem, německým hudebníkem Klausem Schiesscherem bydlíme, můžu jít do důchodu až v 67 letech. Tady v Česku bych už byla důchodkyně, protože mám dvě děti, ale tam je úplně jedno, kolik máte potomků. Počítají se jen odpracované roky,“ říká.

Pecková si ani během volna nedokáže odpočinout a nic nedělat. „Stihnu se dívat i na dobré filmy, ale u toho třeba háčkuju. Vždycky dělám víc věcí najednou,“ přiznává. Svou pracovitost a aktivitu předává i na své děti – dcera Dorothea se věnuje architektuře a syn Theodor pracuje ve firmě zabývající se prodejem stavebních strojů.

Pecková a její cesta k operní slávě

Pecková zažila na začátku své kariéry i nepříjemné zklamání, když jí tehdejší šéf opery Národního divadla Zdeněk Košler řekl, že nemá talent. „Zpočátku mi z toho nebylo dobře. V té době jsem byla velká hvězda Karlína, zpívala jsem My Fair Lady. Mohla jsem být tady a dělat kariéru, ale opereta v Československu neměla perspektivu, takže na jednu stranu bylo požehnáním, že jsem se pak dostala do světa,“ vzpomíná Pecková.

Rozhodnutí odejít do Drážďan se ukázalo jako správné. „V knize, která vyjde někdy v půlce října, popisuji všechny radostné i smutné chvilky svého života. Právě v jedné kapitole píšu o svém příchodu do Drážďan roku 1985, jak jsem neznala němčinu, ale přesto mě vzali, objali, chovali se úžasně,“ říká pěvkyně.

Přestože Národní divadlo ji zpočátku odmítlo, nakonec se na ní po smrti Košlera začalo obracet s novými příležitostmi. „Než Košler umřel, měla jsem s ním ještě jeden výstup. Poté, co jsem vyhrála Pražské jaro, se vedení zlaté kapličky chytilo za nos. Obsadili mě do opery Cosi fan tutte. Za roli Dorabelly jsem dostala cenu berlínské kritiky, a když jsem přijela hostovat sem, tak mi Košler řekl, že se Mozart v Praze takhle nezpívá. Tehdy jsem ho poslala ostře do patřičných míst. Teprve když roku 1995 umřel, najednou jsem v Národním dostávala jednu příležitost za druhou,“ vysvětluje Pecková.

Pecková a její herecké role

Dagmar Pecková se v poslední době věnuje nejen opernímu, ale také činohernímu herectví. Například v loňském roce hostovala v opeře Národního divadla Oedipus Rex, kde ztvárnila vypravěče. Na to navázala letos rolí Hofmistra v opeře Ariadna na Naxu.

„S mužskými rolemi už mám zkušenost. Rok předtím jsem hostovala v opeře Oedipus Rex, kde jsem hrála vypravěče. Na to konto se mi ozval hudební ředitel opery ND Robert Jindra, jestli bych nechtěla hrát Hofmistra. Role je v němčině, německy umím, ale to je stylem lehce vídeňského dialektu, takže jsem půl roku chodila k německému herci, kde jsem se učila správnou výslovnost. Pak jsme vytvořili charakter takového event manažera, který nemá o muzice páru, ale organizuje ji a je závislý na kokainu,“ popisuje Pecková.

Ačkoliv role závislého manažera vyžadovala i náznaky užívání drog, sama Pecková se s drogami v operním prostředí nikdy nesetkala. „Nemám na to důkazy. Pokud na tom někdo v téhle branži jede, tak si ubližuje. Na nějaký čas vám to může pomoci, abyste se zbavili trémy, ale já jsem tohle nikdy neměla zapotřebí,“ říká.

Pecková a její sexuální orientace

Ztvárnění mužských rolí u Pecková vyvolalo spekulace ohledně její sexuální orientace. „Teď se ze mě snažíte dostat, jestli jsem lesba?“ reaguje pěvkyně. Přiznává, že v sobě má jak mužskou, tak ženskou stránku, kterou musela v některých rolích více rozvinout.

„Každý má v sobě mužskou a ženskou stránku. Tu mužskou jsem v sobě asi naplno probudila, když jsem hrála Cherubína v Drážďanech. Režisérka pracovala Stanislavského metodou. Musela jsem se do té role vžít a povedlo se mi to tak, že jsem začala pokukovat po dámských pozadích. Tam jsem pochopila, proč se do sebe mohou zakoukat lidé stejného pohlaví,“ vysvětluje Pecková.

Nicméně i přes tuto zkušenost zůstává Pecková heterosexuální. „Ano, zůstala jsem heterosexuálkou. Nechala jsem se svádět muži, které jsem si vyhlídla,“ dodává.

Pecková a její festival Zlatá Pecka

Vedle operní a herecké dráhy se Dagmar Pecková angažuje také v pořádání vlastního festivalu klasické hudby Zlatá Pecka. Právě probíhá osmý ročník a pěvkyně se snaží přilákat diváky k této formě umění.

„Do prvních ročníků jde člověk s entuziasmem, že lidi přesvědčí o kráse klasického umění, ale není to tak jednoduché. Kdybych tam přivedla popovou hvězdu, mám prodáno za hodinu, i kdyby nejlevnější lístek stál 1500 korun. Já pozvu to nejlepší, co v Česku máme, operní sólisty nebo nejlepší instrumentalisty, nasadíme poloviční vstupné a stejně lidi mají pocit, že jsme drazí,“ říká Pecková.

Letošní ročník Zlaté Pecky je věnován výročím českých hudebních velikánů, jako jsou Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček nebo Bohuslav Martinů. Festival nabízí velké orchestrální i komorní koncerty, nechybí ani speciální program pro nejmladší talenty – Talentisimo pro instrumentalisty do 16 let a Pěvisimo pro pěvce do 30 let.

Pecková a její herecké role na festivalu

Zlatá Pecka však nenabízí pouze hudební zážitky, ale také divadelní program. Jednou z tradičních součástí festivalu je hra Jana Jiráně Carmen Y Carmen, ve které Pecková hraje sama sebe. „Baví mě, že tam hraju samu sebe a dokážu si ze sebe udělat legraci. A o tom to je. Brát život s humorem,“ říká pěvkyně.

Letošní ročník Zlaté Pecky nabízí i další divadelní představení – Divadlo Járy Cimrmana přiveze do Chrudimi hru České nebe. Pecková tak svým festivalem propojuje různé umělecké žánry a snaží se oslovit co nejširší publikum.

Pecková a její zahraniční úspěchy

Dagmar Pecková se v rámci své bohaté kariéry představila i na mezinárodních scénách. Letos například vystoupila v Paříži při příležitosti 100. výročí českého velvyslanectví ve Francii. Koncert byl vyprodaný během dvou dnů a přišel se na něj podívat i známý francouzský herec Samy Naceri.

„Chvilku jsme se pobavili v angličtině, protože francouzsky neumím. Byl mimořádně příjemný. Poslechl si celý koncert, a protože jsem zpívala jenom české autory, tak si alespoň rozšířil obzory,“ popisuje Pecková setkání s hvězdou série Taxi.

Zdroj: Blesk.cz