Bez okolků se ponoříme do příběhu Patrika Hezuckého, který celý život nesl břímě dávno zapomenutých rodinných křivd. Vyrůstal bez otce, matka ho v útlém věku opustila a do nové rodiny ho nechtěla vzít. Přesto dokázal projít trnitou cestou, která poznamenala i jeho přístup k vlastnímu rodičovství. Jak se rodily jeho obavy, jak se vyrovnával s odložením a co ho dovedlo až k vysněnému synovi Oliverovi?

Začátek života v chaosu

Patrik Hezucký nikdy nepoznal svého francouzského otce a právě tato nejasnost provázela jeho dětství jako stín. O svých prvních letech života promluvil v České televizi pouze jednou, a to v roce 2014. Do té doby zůstávaly jeho vzpomínky uzavřené hluboko v něm. Matka ho v pouhých pěti letech předala své sestře, protože se rozhodla začít nový život s jiným mužem. Tehdy nastal zásadní zlom, o němž Hezucký později řekl: „První čtyři roky jsem vyrůstal s mámou a tetou v malém bytě na Zahradním městě a zhruba když mi bylo pět let, tak si máma našla přítele, kterého si vzala a s ním měla mou nevlastní sestru. Já v té době zůstal u své tety,“ popsal.

Teta místo matky

Nový partner jeho matky malého Patrika v rodině nechtěl. Jeho teta Františka proto udělala rozhodnutí, které změnilo Patrikův život – převzala péči, aby se vyhnul dětskému domovu. Přestože by někdo čekal trauma, Patrik tehdy situaci vnímal úplně jinak. „Já jsem to nikdy nevnímal jako nepřirozenou věc, ale že jsme akorát jinde spali. Máma s přítelem a ségrou bydleli jinde a já s tetou jinde a nevnímal jsem to jako problém. Byl jsem rozmazlované dítě. Měl jsem všechno, co jsem chtěl. Takže já jsem byl vlastně spokojený a řešily to jen teta s mámou, že je to nepřirozená záležitost,“ vzpomíná moderátor. Matku nikdy neodmítal a stále ji nazýval máma, i když právě teta mu dávala každodenní péči a lásku.

Záhadný otec a šikana ve škole

O svém otci věděl jen drobný střípek – že byl Francouz. Jeho vzhled to jen potvrzoval. Ve škole kvůli tomu často zažíval nepříjemnosti, protože dětská krutost nezná hranic. „Děti jsou ostré, takže jsem byl cikán, Turek, Arab, Žid, všechno, na co si člověk vzpomene, co je jen trochu exotické, tím jsem si prošel,“ vzpomínal. Dlouho nevěděl, kdo jeho otec skutečně byl, dokud mu to matka neodhalila až v dospělosti.

Pravda z Paříže

Až ve dvaceti letech se dozvěděl celou pravdu o svém původu. Jeho matka studovala v Paříži a právě tam poznala muže, který se stal Patrikovým otcem. „Ona studovala v Paříži v letech 68/69 a tam se seznámila s mým otcem, který tam vyučoval“ popsal. Tato informace změnila vše – najednou získal představu o muži, kterého nikdy neměl šanci poznat. Bohužel se však dozvěděl i smutný fakt, že jeho otec tragicky zahynul při autonehodě mnoho let předtím, než mohl syna obejmout.

Přijetí francouzských kořenů

Možná právě touha po pochopení sebe samého přivedla Patrika ke studiu francouzštiny. Sám se vydal do země, kde začal jeho příběh. Francii si zamiloval, ale po svých příbuzných z otcovy strany nepátral. Zdálo se, že přijetí původu mu stačilo a bolest z prázdného místa vedle slova „táta“ už nechtěl otevírat. Jeho život šel dál – ale rodinné vzorce ho provázely mnohem víc, než si připouštěl.

Strach z vlastního otcovství

Psychologové často mluví o tom, že absence otce může ve vztahu k rodičovství sehrát klíčovou roli. A právě to Hezucký připustil. „Je možné, že se bojím mít děti kvůli tomu, že jsem neměl ten model toho otce. Ale to si člověk neuvědomuje,“ říkal. Jeho obavy byly hluboko zakořeněné, a proto dlouho váhal, zda se do rodičovství pustit. Jako by se bál, že zopakuje bolest, kterou kdysi zažil on sám.

Cesta za vysněným dítětem

Když se s přítelkyní Nikolou rozhodli založit rodinu, čekala je další velká zkouška. Čtyři potraty otřesou každým vztahem, ale oni vytrvali. Teprve v roce 2019 se dočkali svého vymodleného syna Olivera. Ten se stal symbolem naděje i důkazem, že Patrik dokázal přerušit svůj rodinný řetězec bolesti. Krátce poté se s Nikolou Pastirčákovou, po sedmi společných letech, vzali a uzavřeli tak kapitolu, na kterou dlouho čekali.

Nezhojené jizvy a nová síla

Hezuckého životní příběh ukazuje, jak hluboce ovlivní dětství celé životy. I když své matce odpustil a tetu miloval jako nejbližšího člověka, některé jizvy v něm zůstaly. Přesto dokázal vybudovat vlastní rodinu a překročit svůj strach. Jeho syn Oliver dnes stojí jako symbol nové generace – generace, u níž Patrik udělá vše pro to, aby nezažila to, co poznal on.

Zdroj: iDnes.cz,