Šikana je na školách bohužel stále běžným jevem. Jde o obtěžování osoby a její vystavování nepříjemným situacím, ponižování nebo dokonce fyzickému násilí. Za šikanu se ale považují i nadávky včetně těch přes sociální sítě. Důsledky šikany mohou být strašlivé. Psychická újma může vést až k sebevraždě, za kterou nakonec nejsou původci z důvodu nezletilosti potrestaní.

Útočné chování může dojít hodně daleko

Šikana bývá také často bagatelizovaná a omlouvaná okolím jako neškodná součást dospívání. Případ Cassidy z australského města Melbourne ale dokazuje, kam až šikana může zajít. Dívka byla nejen dlouhodobě šikanovaná svými spolužáky, ačkoliv se její rodina snažila školu pohnout k patřičným krokům. Nakonec vše vyústilo v Cassidino znásilnění několika studenty a následnou sebevraždu. Její dopis na rozloučenou je srdceryvný.

Cassidy v něm popisuje hrůzy, které se jí staly. V době znásilnění jí bylo pouhých třináct let. Ačkoliv se s matkou přestěhovala do jiného města, útočníci ji neustále pronásledovali a zasypávali urážkami přes sociální sítě. Neváhali využívat ani cizích účtů, aby ji mohli ponižovat. Útočníci byli v této době staří v rozmezí třinácti až patnácti let.

Nešlo o mstu

Cassidy se zároveň snaží varovat ostatní studenty a rodiče, protože násilnické chování by se mohlo v budoucnu opakovat. Jak sama Cassidy uvádí, nemá v úmyslu se mstít za urážky ani za znásilnění, pouze se snaží zachránit ostatní studenty, kteří by mohli být obětí šikany. Říká, že šikana je vážný problém, který školy odmítají řešit.

K případu se vyjádřila i matka Cassidy. Uvádí, že Cassidy měla hluboké psychické trauma, se kterým bojovala dlouhé dva roky. Trpěla úzkostmi a panickým strachem, i obyčejná procházka se často měnila v noční můru a končila v slzách. Nakonec Cassidy neměla ani vůli vstávat ráno z postele. Svůj život ukončila v nedožitých šestnácti letech.