Eva Olmerová patřila mezi nejtalentovanější zpěvačky své doby. Její hlas dokázal přenést posluchače do světa radosti i smutku, a přestože měla našlápnuto k velké kariéře, její život byl lemován bolestnými pády, zákazem vystupování a nešťastnými vztahy. V následujícím příběhu se podíváme na bouřlivý osud ženy, která se nikdy nenechala zlomit, i když ji režim i vlastní démoni sráželi na kolena.

Mládí poznamenané ranami osudu

Sedmnáctiletou Evu zasáhla tvrdá realita, když ji po dvou dnech v mrazivých celách StB přivítal doma rozzuřený otec fackami. Netušil, že prožila výslechy a ponižování, při kterých po ní chtěli donášet na rodinu. Odmítla, i když jí hrozilo vězení. Už tehdy se v ní zrodil vzdor, který ji provázel celý život.

Z dětského snu do světa jazzu

Narodila se v pražské rodině plné lásky, ale po roce 1948 se svět obrátil. Rozvod rodičů a život s otcem, který měl nové partnerky, ji odvedl z domova. Brzy našla únik v hudbě. V šestnácti poprvé vystoupila v kavárně Jednota a během krátké doby si získala pozornost jazzové scény. Odhodlaná, svobodomyslná a přitahovaná bohémským prostředím se vrhla do života plného hudby a nespoutanosti.

Rychlý vzestup a krutá stopka

V roce 1962 ji oslovil Karel Mareš, aby nastoupila do Semaforu po Evě Pilarové. Její píseň „Jsi jako dlouhý most“ vyhrála rozhlasovou soutěž a zrodila se hvězda. Jenže v roce 1963 přišel nečekaný zákaz vystupování v Praze. Ředitel Jiří Suchý se ji snažil zachránit přesunutím premiéry do Plzně, ale režim byl neoblomný. Během chvíle zmizela z televizních obrazovek i z rozhlasu.

Hudba v exilu doma

Po zákazu se Eva nevzdala. Zpívala po klubech, venkovských sálech i kavárnách. Nebála se žádného žánru – jazz, country, bigbeat ani trampské písně jí nebyly cizí. Sama o sobě tvrdila: „Nejsem žádná jazzová zpěvačka. Jsem prostě zpěvačka.“ Její hlas zněl i ve filmech, ale vlastní desky se dočkala až v roce 1968 – a to jen pro domácí trh.

Zmařené šance a démoni alkoholu

Deska Jazz Feeling byla vrcholem jejího talentu, ale za železnou oponu nepronikla. Zahraniční nabídky blokovala státní agentura Pragokoncert. Během natáčení dalších alb se začaly projevovat problémy s alkoholem, které jí komplikovaly práci ve studiu. Producenti i hudebníci si všímali, jak těžce udržuje kondici, a mnohé nahrávací dny končily předčasně.

Bouřlivé vztahy a osamělost

Její soukromí bylo plné vášní a zklamání. Tři manželství skončila neúspěchem – jeden manžel emigroval i s jejím majetkem, jiní odešli, neschopní zvládnout její povahu. Osudovým, ale nešťastným vztahem byl románek s modrookým popelářem Jirkou. Přestože jí lámal srdce, milovala ho do krajnosti. Sama přiznávala, že neumí udržet ani psa, a často se ocitala sama.

Návrat na scénu a pozdní svoboda

V 80. letech se jí podařilo vrátit na pódia díky spolupráci s Michaelem Kocábem. Natočila alba Zahraj i pro mne a Vítr rváč, hostovala s různými hudebníky a znovu si získala publikum. Sametovou revoluci prožívala s nadšením na Václavském náměstí a těšilo ji setkání s Václavem Havlem. Jenže její zdraví už bylo vážně podlomené.

Poslední deska a konec cesty

Navzdory nemoci přijala nabídku natočit album Svíčka a stín. Z kolapsu ve studiu se rychle zotavila, aby mohla práci dokončit. Její hlas už zněl slabě, ale stále měl sílu dojmout. 10. srpna 1993 zemřela na selhání jater. Pohřeb byl skromný, bez okázalosti, a urna spočinula na holešovickém hřbitově. Eva Olmerová zůstala symbolem talentu, vzdoru i nezlomné touhy zpívat.

Zdroj: medium.seznam.cz, Ireport.cz