Poslankyně Gabriela Sedláčková tentokrát nahlédla do zákulisí sněmovny natolik hluboko, že i otrlému čtenáři spadne brada. Její deník odhalil nejen neuvěřitelné částky za služební cesty, ale také atmosféru plnou emocí, výčitek, slz a zákulisních her, které obyčejný divák z televizních přenosů netuší. A zatímco venku začíná adventní období, uvnitř parlamentu se odehrává drama, kde se mísí politika, osobní útoky, drahé letenky a dokonce i dortíky.

Sněhová idylka a realita nabitého týdne

Zatímco se Praha probouzela do zimní atmosféry, poslankyně Gabriela Sedláčková musela zapomenout na myšlenky na výzdobu nebo klidný start adventu. Popsala, jak ji po poslaneckém pondělí čekal brzy ráno mimořádný bezpečnostní výbor věnovaný „mimořádné bezpečnostní situaci Polsko–Rusko“. Jednání bylo tajné, ale zdůraznila, že ji překvapili zástupci bezpečnostních služeb, kteří podle ní přemýšlejí přesně tak, jak si občané přejí. Následující hodiny věnovala studiu činnosti Národního bezpečnostního úřadu, protože plánovala kandidovat do předsednictví komise pro jeho kontrolu. A přesně v tomto duchu pokračoval její hektický týden, v němž se těžko hledal prostor pro odpočinek.

Čtrnáctihodinové jednání plné výbuchů emocí

Poslankyně popisovala středeční maraton ve sněmovně, kdy projednávání rozpočtu trvalo téměř patnáct hodin. Podle ní se diskuse neobešla bez ostrých reakcí a obvinění, která podle jejích slov opět mířila i na údajnout proruskost. Po sérii vystoupení a osobních výpadů se rozhodla odejít z pléna na kávu. A právě v tomto okamžiku se rozjel konflikt, který se stal ústřední linkou jejího deníku – totiž kauza předražených letenek, která podle Sedláčkové budila oprávněné zděšení.

Okamurovo rázně seříznuté cestovní dobrodružství

Když ministr vnitra Rakušan začal kritizovat Tomia Okamuru, poslankyně okamžitě zbystřila. Popisuje, že Okamura zamítl cestu delegace na jednání NATO kvůli ceně letenek, které měly stát neuvěřitelných 340 000 Kč pro dva poslance. Sama doplnila, že se v minulosti objednávalo údajně jen přes dvě aerolinky, což drasticky zvýšilo cenu. V textu uvedla, že je ráda, že někdo konečně přemýšlí finančně odpovědněji, protože podle jejích slov by podobný systém vysvětloval, proč sněmovně „scházejí peníze“. Delegace nakonec proběhne, ale „jen prostě o 140 000 Kč levněji“. Stejně tak popisovala i kritiku směrem k cestě na Slovensko, kterou někteří poslanci považovali za zbytečně drahou a neefektivní.

Kancelář jako útočiště před parlamentním chaosem

Když se k Sedláčkové přidali i další otrávení kolegové, kteří rovněž poukazovali na toxickou atmosféru při debatě o rozpočtu, společně sledovali jednání z její kanceláře. Popisovala, že sledovat chaos z obrazovky bylo možná snesitelnější než z poslanecké lavice. Uvedla, že ji osobně debaty vyčerpávají, protože politici se překřikují a moderátoři je nedokážou udržet v klidu. Tvrdila, že i pro běžného diváka je téměř nemožné zjistit, kdo mluví pravdu. Přiznala také, že to unavuje i ji, přestože je sama součástí politického dění.

Noční volby a překvapení před druhou ráno

Po vyčerpávajícím dni se ještě konaly noční volby do stálých komisí, během nichž byla Sedláčková nakonec zvolena předsedkyní Stálé komise pro kontrolu NBÚ. Sama se o tom dozvěděla až doma kolem druhé hodiny ráno, když se na zprávu podívala v televizi. Popsala to jako zvláštní vyústění dlouhého dne, ve kterém se střídaly intenzivní emoce, únava i frustrace nad směřováním politických debat.

Dortíky, transparenty a Babišovy slzy

Největší poprask však vyvolala mimořádná schůze ke střetu zájmů Andreje Babiše. Podle Sedláčkové byla celá akce dopředu odsouzena k tomu, aby vyšuměla naprázdno. Popsala, že většina vládních politiků po zahájení schůze odešla ze sálu – někteří jedli dortík, jiní si povídali s novináři, Piráti se podle ní „předváděli s transparenty“. Když vystoupil Andrej Babiš a plakal, popisovala, že jako člověk, který sedí naproti pultíku, vše viděla z první řady. Zdůraznila své přesvědčení, že jeho emoce nebyly hrané, a napsala: „Jestli to bylo hrané, tak je zatraceně dobrý herec.“ Dodala, že ji celý moment dojal, protože tlak politiky podle ní dopadá na každého – bez ohledu na stranickou příslušnost.

Modlitba jako únik i výzva pro občany

Po náročném týdnu se vydala na tradiční Modlitbu za národ, kde ji dojala atmosféra kostela Panny Marie Andělské i zpěv české a slovenské hymny. Popsala, jak se tato tradice obnovuje a pokračuje každý dvacátý osmý den v měsíci. Zmínila také, že by uvítala, kdyby se lidé, kteří mají obavy o budoucnost země, přidali. Vnímala to jako povzbuzení i symbol naděje.

Zdroj: ParlamentniListy.cz