Obyvatelé jednoho přímořského městečka v Řecku si všimli skutečně zvláštní věci. Den, co den se v přístavu začal objevovat stařík, který si vždy sedával na to samé místo s výhledem na moře a trávil zde někdy i celé hodiny. Na tom by asi nebylo nic tak zvláštního, kdyby tam neseděl s fotkou, která stála na stojánku vedle něj a byla obrácena čelem k moři. Tohoto zvláštního chování si všimla řada lidí, ale nikdo neměl odvahu se stařečka ptát, o co jde a proč se takto zvláštně chová.

Až jedna žena jednoho dne sebrala odvahu a šla za stařečkem. Všimla si, že jeho tvář je zalitá slzami a že jeho pohled je smutný a prázdný. Požádala jej o svolení si přisednout a zeptala se jej, zda jej něco netrápí nebo nepotřebuje pomoci. Všimla si, že na fotografii je vyfocená starší paní s nádherným úsměvem a bohatými bílými vlasy.

Příběh, který dojímá

Brzy byla jasné, o co jde… Stařeček se rozpovídal o svém příběhu, byl zjevně rád, že někomu mohl svou historii povyprávět. Na toto místo chodíval se svou ženou poslední roky každý den. Tuto tradici si zavedli před několika lety, když se jeho žena dozvěděla strašnou diagnózu – rakovina. Tehdy si ani jeden z nich nedovedl představit, co je čeká. Zpočátku usilovali o léčbu, docházeli do nemocnice, ale lékaři jim brzy dali jasně najevo, že naděje už neexistuje a že potřebují své síly věnovat lidem, které ještě mohou zachránit.

Jeho paní se proto rozhodla, že nechce své poslední dny trávit v nemocnici, ale raději doma ve společnosti svého milujícího muže. Ten se o ni pečlivě staral, a to i ve chvílích, kdy přestala chodit a byla zcela závislá na jeho pomoci. Chřadla mu doslova před očima, ale on byl odhodlaný udělat jí její poslední dny krásné a naplněné. Milovala moře, a proto ji každý den brával na toto místo, aby se mohla kochat pohledem na vlny.

Láska až za hrob

Před několika týdny ale zemřela. Nejdřív byl zdrcený a nevěděl, co si počne se životem, ale pak si vzpomněl na tuto tradici. A tak sem každý den chodí nadále – jen jeho žena už je s ním jen na fotografii. On si je ale jistý, že je pořád s ním – všude a navždy.