Laura Coldman otevřeně popisuje svůj neobvyklý příběh, který ji dovedl k vytouženému synovi, ale také k poznání, že cesta k dítěti přes sociální sítě může skrývat obrovská rizika. V článku se podíváme na její rozhodnutí, zkušenosti i varování, které posílá všem ženám v podobné situaci.

Osamělá touha po dalším dítěti

Laura Coldman, tehdy třiatřicetiletá maminka malého chlapce, cítila rostoucí potřebu dát svému synovi sourozence. Protože žila sama, rozhodla se využít neobvyklé možnosti – hledání dárce spermií ve facebookových skupinách. Zoufalství a strach z toho, že jí čas uteče mezi prsty, ji přiměly vstoupit do prostoru, který jiným ženám připadal jako přijatelné řešení. Netušila však, že tím otevírá dveře zkušenosti, kterou by dnes raději nikomu nedoporučila.

Nabídka, která změnila život

V srpnu 2018 se připojila do skupin plných žen sdílejících vlastní zkušenosti s darováním spermií. O dva měsíce později ji oslovil muž, jehož jméno už v komunitě kolovalo s pozitivními ohlasy. Povzbuzená recenzemi ostatních matek se rozhodla vydat do jeho domu v Sheffieldu, kde si převzala první vzorek. Proces následně opakovala ještě třikrát, přičemž pokaždé doufala, že právě tentokrát to vyjde. A skutečně – v červenci 2021 jí těhotenský test ukázal, že se její sen stává realitou.

Zrození syna a první pochybnosti

Když se narodil malý Calum, Laura ho okamžitě označila za světlo svého života. Každý jeho úsměv ji ujišťoval, že udělala správný krok. Jenže zároveň cítila, že celá cesta měla svá úskalí, která si tehdy nepřipouštěla. Upozorňuje, že náhodné hledání dárce na sociálních sítích může skrývat mnohem víc, než se na první pohled zdá, a že žena nikdy netuší, komu skutečně důvěřuje.

První varovné signály

Postupem času si Laura začala všímat, že Calum nemluví stejně rychle jako jeho vrstevníci. Vyšetření na autismus zatím neměla v ruce, ale přiznává, že ji tato možnost děsí. Její slova jsou alarmující: „Nikdy nevíte, jestli nebudete mít dítě s psychopatem nebo člověkem s mentální poruchou. Calum je láska, ale také nemluví. Čekám na výsledky testů na autismus. Nemyslím, že jsem neurodiverzní, což může znamenat, že dárce je. I ostatní matky, které vzaly sperma od tohoto dárce, mají děti na spektru,“ svěřila se deníku Mirror.

Rizika, která si nepřipouštěla

Podle Laury lidé v takových facebookových skupinách nemusí být upřímní. Nikdo je nenutí sdělovat pravý zdravotní stav, rodinnou anamnézu, psychickou stabilitu ani případnou trestní minulost. Teprve dnes si uvědomuje, že kvůli silné touze po dalším dítěti zavírala oči před vším, co by ji mohlo odradit. Sama říká, že byla natolik zoufalá, že nevnímala možné následky.

Komunikace s dárcem postupně uvadá

Po narození syna s dárcem ještě nějakou dobu komunikovala. Posílala mu zprávy, fotky a stručné informace o Calumově vývoji. Jenže čas plynul a jejich kontakt se začal vytrácet. Dnes už spolu přes rok nemluví, což jí v určitém ohledu přineslo klid, ale zároveň i pocit, že o muži, který stojí za polovinou genetické výbavy jejího dítěte, vlastně neví vůbec nic.

Pohled zpět bez lítosti, ale s varováním

Laura si stojí za tím, že svého syna by nikdy za nic nevyměnila, ale otevřeně přiznává, že dnes by se pro stejnou cestu nerozhodla. „Byl to risk a ničeho nelituji, protože mám překrásného syna, ale už bych do toho znovu touto cestou nešla, ani to nikomu nedoporučila,“ říká s odstupem času. Zdůrazňuje, že ušetřila peníze za asistovanou reprodukci, protože neřešila problém s plodností, ale absence partnera i tak vedla k volbě plné rizik.

Klinika jako bezpečnější alternativa

Ačkoliv oficiální kliniky poskytují dárcovské vzorky anonymně, Laura oceňuje, že svého dárce osobně poznala. Jak ale dodává, pocit jistoty to nezaručuje. Sama připouští, že profesionální prostředí by bylo bezpečnější volbou, i když finančně náročnější. „I na oficiální kliniky dodávají dárci anonymně, já toho svého aspoň poznala osobně,“ dodává dnes už smířená a zkušeností posílená matka dvou dětí.

Zdroj: Super.cz