Václav Klaus znovu rozvířil veřejnou debatu, když tvrdě zaútočil na Zdeňka Svěráka kvůli jeho vystoupení na demonstraci spolku Milion chvilek. Do popředí se tak znovu dostala nejen dávná minulost známého herce a scenáristy, ale i otázka, jak se mají po letech hodnotit známé tváře spojené s minulým režimem. Ostrá slova bývalého prezidenta vyvolala pozornost právě ve chvíli, kdy se Svěrák objevil před tisíci lidí na Letné a pronesl krátký, ale výrazný vzkaz.

Klausův ostrý výpadek

Václav Klaus tentokrát nevolil opatrná slova a do Zdeňka Svěráka se pustil naplno. Reagoval na jeho vystoupení na demonstraci Milionu chvilek a připomněl období před rokem 1989 způsobem, který okamžitě vzbudil silné reakce. Exprezident dal jasně najevo, že pro něj Svěrák nepředstavoval jen oblíbeného umělce, ale také tvář, kterou si spojoval s tehdejším režimem. Právě tento pohled mnohé zaskočil, protože Klaus nezaútočil na politického funkcionáře, ale na jednu z nejvýraznějších osobností české kultury. Celé vyjádření tím dostalo mnohem ostřejší náboj a rozvířilo další spor o to, kdo byl v minulosti skutečně symbolem své doby.

Minulost vytáhl bez milosti

Bývalý prezident připomněl dobu normalizace velmi nekompromisně a prohlásil: „Když vidím, jak Milion chvilek bral za hlavní eso své akce na Letenské pláni Zdeňka Svěráka, musím dnešním lidem říkat, že pro někoho mého typu byl v posledních dvou desetiletích před rokem 1989 tento člověk symbolem komunistického režimu. Byl tím, kdo z bývalého režimu nejvíc profitoval a nejvíc ho de facto reprezentoval,“ řekl Klaus v rozhovoru pro Parlamentní listy. Tím otevřel velmi citlivé téma, které se v české společnosti vrací opakovaně. Jakmile totiž padne spojení umělce s minulým režimem, emoce stoupnou a veřejnost se rychle rozdělí na dva nesmiřitelné tábory.

Srovnání které překvapilo

Klaus u jednoho výroku nezůstal a své hodnocení ještě rozvedl. Přidal slova, která působila možná ještě překvapivěji než původní útok. Uvedl totiž: „Ano, někteří řeknou, že je to vtípek, protože režim nejvíc reprezentoval Husák a další, jenže ti byli mimo náš obzor. Věděli jsme, že na Husáka nemůžeme dosáhnout a zítra ho svrhnout. Pro nás byl symbolem a nepřítelem člověk, který se velmi výrazně promenoval v kultuře,“ dodal. Tím přesunul pozornost od vrcholných komunistických představitelů k veřejně známé kulturní ikoně. Právě to působí tak výbušně, protože Svěrák pro mnoho lidí zůstává spíš symbolem humoru, filmů a lidskosti než postavou, na kterou by někdo ukazoval jako na obraz minulého systému.

Svěrák mlčel

Zdeněk Svěrák se do další přestřelky pustit nechtěl a na Klausova slova nijak nereagoval. Redakce ho podle dostupných informací oslovila, herec ale komentář odmítl. I to je v celé situaci výmluvné, protože zatímco bývalý prezident udeřil velmi tvrdě, známý herec zvolil ticho. Právě mlčení přitom nechává prostor pro ještě větší dohady a spekulace. Veřejnost si tak odpovědi domýšlí sama a spor tím získává další rozměr. Mnozí si zároveň znovu připomínají, že Svěrák byl od začátku šedesátých let členem komunistické strany, po srpnu 1968 z ní ale vystoupil. Později se také řešil jeho podpis Anticharty, nad kterým po letech vyjádřil lítost.

Stín Anticharty znovu ožil

Do celé aféry se znovu promítla i stará kapitola spojená s Antichartou. Právě ta se v podobných debatách vrací skoro pokaždé a ani nyní tomu nebylo jinak. Svěrák už dříve vysvětloval, že ho k podpisu vedl strach ze zavření divadla, ve kterém tehdy působil. Tento argument jedni chápou jako lidsky pochopitelný, druzí ho ale odmítají a berou ho jako pozdní omluvu. V podobných případech se totiž stále střetává dnešní pohled s tehdejší realitou, v níž lidé často volili mezi osobní odvahou a existenční obavou. Klausova ostrá slova proto neotevřela jen spor o jednoho slavného herce, ale znovu rozproudila i širší debatu o vině, kompromisu a odvaze v době, která dodnes budí silné emoce.

Letná jako spouštěč celé bouře

Celý rozruch odstartovalo Svěrákovo sobotní vystoupení na akci Milionu chvilek na Letenské pláni. Podle pořadatelů dorazilo až 250 tisíc lidí a demonstrace se nesla v duchu kritiky vlády Andreje Babiše. Lidé se ozývali proti snižování výdajů na obranu, proti krokům v neziskovém sektoru i proti zásahům do oblasti životního prostředí. Zaznívala také obrana veřejnoprávních médií a právě zde Svěrák pronesl větu, která na místě silně rezonovala: „Zestátnit rozhlas a televizi není legrace, ale drzost,“ řekl na shromáždění Svěrák. Jeho přítomnost dodala celé akci silný symbolický rozměr a právě to zřejmě Klausovi vadilo nejvíc. V očích exprezidenta se tak kulturní autorita znovu postavila do role veřejného hlasu.

Narozeniny uprostřed politického napětí

V celé situaci působí skoro paradoxně, že se všechno odehrálo jen krátce před Svěrákovými kulatými devadesátinami. Na Letné mu proto přítomní nejen naslouchali, ale také mu veřejně popřáli. Organizátoři mu předali symbolický dar v podobě smrku srbského a balíčku papírových kapesníků. Z politicky vypjaté demonstrace se tak na chvíli stal i velmi osobní okamžik, který připomněl, jak silné místo má Svěrák u části veřejnosti stále dnes. O to tvrději pak působí Klausův útok, protože přišel právě v okamžiku, kdy dav známému herci a scenáristovi vyjadřoval uznání. Místo klidné oslavy významného jubilea se tak kolem jeho jména rozpoutala další ostrá názorová bitva.

Starý spor v novém kabátě

Celá kauza ukazuje, že česká společnost se k minulosti stále vrací a nedokáže ji uzavřít jednou provždy. Jakmile někdo z veřejně známých osobností vystoupí v politicky citlivé chvíli, minulost se okamžitě vrátí do hry. V případě Zdeňka Svěráka se střetla jeho dlouholetá umělecká autorita s tvrdým pohledem Václava Klause, který v něm stále vidí někoho úplně jiného než většina publika. Spor tak není jen o jednom výroku nebo jedné demonstraci. Je také o tom, kdo má právo mluvit do veřejného dění, koho lidé považují za morální autoritu a jak dlouho může minulost určovat obraz člověka i po desítkách let. Právě proto tahle slovní přestřelka jen tak nezapadne.

Zdroj: iDNES.cz