Nikola Hezucká prožívala v nemocničním pokoji nejbolestnější chvíle svého života, přesto zůstávala Patrikovi neochvějnou oporou. Sledovala každý jeho nádech, vnímala každé drobné gesto a bojovala za to, aby jejich poslední společné okamžiky nepohltila úplná tma. Příběh o odvaze, lásce a těžkém rozhodnutí, které by nedokázal unést každý, ukazuje, co se skutečně dělo v době, kdy se Patrikova životní cesta pomalu blížila ke konci.

Silné pouto až do konce

Nikola seděla po Patrikově boku dny i noci a nepřestávala věřit, že její přítomnost má smysl, i když už s ní moderátor nedokázal mluvit. Přesto reagoval na doteky a drobnými pohyby jí dával najevo, že ví, kdo u něj je. Právě tato tichá komunikace se stala pro Nikolu posledním záchytným bodem, o který se mohla opřít v době, kdy se mu síly krutě krátily.

Náročné chvíle v nemocničním pokoji

Jak popsala deníku Blesk, Patrik už nedokázal přijímat potravu ani tekutiny a lékaři ho museli převést na umělou výživu. Jeho tělo sláblo každou hodinou, dech se mu zhoršoval a postupně přestával vnímat okolí. Pro všechny, kdo ho měli rádi, byl páteční den mimořádně náročný a bolestivý. Nikola však stále věřila, že i když nekomunikuje, cítí ji u sebe.

Rozhodnutí, které by nezvládl každý

Když lékaři navrhli zvýšení morfinu, aby zmírnili Patrikovo utrpení, objevila se před Nikolou volba, která by otřásla i těmi nejsilnějšími. Měla souhlasit s tím, že Patrik upadne do hlubokého utlumení, z něhož už nebude reagovat? Rozhodla se jinak. Chtěla, aby věděl, že tam je. Aby nepřestal vnímat její přítomnost, i kdyby jen podvědomě. A její volbu potvrdil i blízký přítel rodiny Miloš Pokorný.

Zlomová slova Miloše Pokorného

Právě on popsal situaci tak, jak opravdu byla. Vyslovil věty, které nelze zapomenout: „Nechtěla, aby mu dávali ty největší morfinové bomby, protože by vlastně skončil ve stavu, kdy už by byl úplně mimo. Chtěla, aby věděl, že je pořád u něj… Byl vlastně na těch morfínových náplastech. Nikol jen potřebovala vědět, že ho nic nebolí,“ uvedl Pokorný se smutkem v hlase. Tato slova ukazují, jak nesmírně těžká a zároveň láskyplná byla Nikolina volba.

Tíha posledního dne

Pokorný dál popsal, že situace byla pro všechny kolem vyčerpávající a plná bezmoci. Patrik dýchal velmi těžce, nepřítomně hleděl před sebe a jeho tělo bojovalo o každý nádech. Přesto Nikola odmítala, aby se jejich poslední společné minuty uzavřely v úplném bezvědomí. Věřila, že i malý náznak jeho reakce je důležitější než cokoliv jiného.

Blízký přítel, který nezmeškal jediný den

Miloš Pokorný se za Patrikem vydával denně a sledoval pomalé vyhasínání člověka, který byl po desetiletí jeho parťákem. Sdílel s ním práci, humor i přátelství, a proto byl u jeho lůžka co nejčastěji. A právě on dodal i větu, která vystihuje konec Patrikova boje: „Pak už to ale bylo trápení a jsme rádi za Paťáka, že to takhle dopadlo,“ pronesl smutně.

Odejít s vědomím, že je milován

Ačkoliv poslední hodiny byly kruté, Nikola věřila, že Patrik cítil její podporu až do úplného závěru. Rozhodla se pro cestu, která byla nesmírně těžká, ale pro ni byla nejvíc projevem lásky. Nechtěla, aby z jejich světa zmizel dřív, než to bude nevyhnutelné. A tak s ním byla až do posledního okamžiku, s rukou položenou v jeho a s vědomím, že pro něj udělala maximum.

Zdroj: Blesk.cz