Bez obalu a s typickou upřímností promluvila herečka Uršula Kluková o tom, jak vypadá její život po osmdesátce. I když by si mohla užívat zaslouženého odpočinku, práce se nevzdala – důchod, který dostává, by jí totiž nestačil ani na zaplacení nájmu. V rozhovorech několikrát popsala, jak vypadá její každodenní realita, jaké měla vztahy s bývalými manžely i proč se rozhodla neřešit materiální věci, ale spíše investovat do sebe a svého klidu.

Začátky mimo svět reflektorů

Možná to leckomu vyrazí dech, ale Uršula Kluková původně vůbec neplánovala hereckou kariéru. Po střední škole se stala dětskou sestřičkou a nějaký čas pracovala ve zdravotnictví. Teprve až její první manžel, režisér Pavel Fiala, v ní rozpoznal herecký talent a přivedl ji k divadlu. Právě s ním přivedla na svět syna Jakuba a vstoupila tak nejen do nové životní etapy, ale i do světa umění, který ji nakonec zcela pohltil.

Manželství, která skončila, ale bez hořkosti

Osud však jejich manželství dlouho nepřál. I když se s Pavlem Fialou rozešli, zůstali přáteli. Kluková nikdy neskrývala, že si svých bývalých partnerů váží. Po čase se vdala podruhé – tentokrát za zvukaře, s nímž ji rovněž pojil vztah plný porozumění. Když ani druhé manželství nevyšlo, zachovala se stejně smířlivě jako poprvé. „Také máme dobré vztahy a rozešli jsme se v dobrém. Kamarádíme se s jeho manželkou i s jeho dětmi. Navštěvujeme se, a když to trochu přeženu, tak musím říct, že jsme dobrá rodina,“ uvedla už dříve v rozhovoru pro Aha! pro ženy.

Herečka, která se důchodu nevzdala

Uršula Kluková hraje nepřetržitě více než čtyřicet let. A i když už by mohla žít v poklidu, sama říká, že si to nemůže dovolit. Její důchod je totiž tak nízký, že by jí nestačil ani na běžné výdaje. V jednom z rozhovorů přiznala, že její penze činí pouhých 14 tisíc korun. „Jsem v důchodu přes dvacet let. Do zaměstnání jsem nastoupila v roce 1960 a od té doby jsem to nepřerušila kromě mateřské, a to jsem ještě šla dřív do práce,“ vysvětlila.

Zklamání z nespravedlivého systému

Herečka se nikdy netajila tím, že považuje výši důchodů pro umělce za nespravedlivou. Připomíná, že celý život platila sociální i daně, ale stát jí to podle ní nijak nevrátil. „My, co jsme byli za minulého režimu, jsme na tom byli takhle biti,“ poznamenala s trpkostí. Přesto se snaží brát situaci s humorem a životním nadhledem, který ji vždy provázel.

Pražský život by neutáhla

Kluková přiznala, že kdyby nepracovala, musela by se odstěhovat z Prahy. Veškeré peníze, které během života vydělala, totiž investovala do domu v Broumově. Tam by mohla alespoň žít v klidu a bez zbytečných nákladů. „Kdybych žila jen z důchodu, musela bych se přestěhovat. Nájem v Praze by mě úplně zruinoval,“ říká otevřeně.

Důchod, o kterém se nemluví

Sama nechápe, proč politici a veřejnost o skutečné výši důchodů herců nikdy nechtějí diskutovat. „Poslouchám různé debaty, ale nikdy o tom nikdo nic neřekne, ani se nezmíní. Každý lituje toho a toho, ale nikdy neřeknou, kolik máme důchod,“ upozornila. I když by mohla rezignovat, Kluková se rozhodla žít aktivně a s úsměvem.

Životní filozofie bez zbytečností

Herečka říká, že se postupně naučila vnímat život jinak – nepotřebuje mít drahé věci ani nový nábytek. Důležité je pro ni zdraví, duševní pohoda a možnost dělat to, co ji naplňuje. Podle ní by se měl každý člověk v pokročilém věku zaměřit především na sebe. „V tomto věku myslet už jen na sebe,“ stojí si za svým a dodává, že to není sobectví, ale přirozený způsob, jak si uchovat klid a radost ze života.

Stále energická a inspirující

I ve svých čtyřiaosmdesáti letech dokazuje, že energie jí rozhodně nechybí. Hraje, vystupuje a neustále šíří optimismus kolem sebe. Uršula Kluková tak zůstává nejen oblíbenou herečkou, ale i symbolem životní síly a odhodlání. Její upřímnost a přirozenost z ní dělají jednu z nejautentičtějších osobností českého divadla i filmu.

Zdroj: Vlasta.cz