Každý den byl pro Jeremyho Pereze z Caracasu ve Venezuele stejný. Zatímco ostatní děti běžely domů, on po škole zamířil na nedalekou zastávku metra, tam se usadil, rozprostřel své obrázky a čekal. Dlouhé hodiny se marně snažil prodávat své kresby, aby vydělal nějaké peníze. Nebyly určené pro něj, ale pro mámu, o kterou se staral, a taky pro brášku, aby měl co jíst. Výdělky byly nevalné, ale nezbývalo mu než vydržet. Jeho úsilí si naštěstí všiml náhodný cizinec.

Setkání s laskavým cizincem

Dávat se do hovoru s cizími lidmi v metru nemusí být bezpečné, ale Jeremy věděl, jak se chovat. A hlavně se nestyděl za svůj osud, protože vyprávěním mohl prodat své kresby a postarat se o maminku, která byla vážně nemocná. Když jej oslovil cizinec, aby mu k obrázkům něco řekl, neváhal a řekl mu svůj příběh. Jeremy totiž nebyl jako ostatní deváťáci, osud si s ním a jeho bratrem krutě pohrál, když se stala jejich mamince těžká nehoda a ochrnula.

Kariny pád ze čtvrtého patra

Cizinec vyslechl příběh o pádu Kariny, Jeremyho matky, ze čtvrtého patra, po kterém ochrnula, i o tom, jak se o ní chlapec stará. S bratrem se snažili vydělávat peníze, ale šlo to těžko. Denně Jeremy prodal sice až dvanáct obrázků, ale výdělky nebyly veliké. Rozhodně ne dostatečné, aby mohl rodinu zajistit. Muž neváhal a příběh sdílel se svými přáteli na sociálních sítích, aby si koupili při cestě z práce Jeremyho obrázky. Jeho pomoc šla ještě dál.

Na léky, pleny a jídlo

Muž pracoval v redakci časopisu, proto neváhal zajít za kolegy, aby zveřejnili příběh spolu obrázky. Odezva byla rychlá, chlapcův příběh uhranul mnoho dobrotivých lidí, kteří chtěli pomoci. Hoch totiž potřeboval hlavně peníze na léky a pleny pro maminku a na jídlo. Muž spolu s chlapcovou tetou Yendrys uspořádal sbírku, aby rodině pomohli. Podařilo se, rodina mohla zajistit Karině potřebnou péči a zbylo i dostatek prostředků pro oba bratry, aby neskončili na ulici.

Zdroj: twice.hu