Legendární zpěvák Václav Neckář znovu čelí zdravotním komplikacím, které otřásly jeho fanoušky i nejbližším okolím. V článku se podíváme nejen na důsledky jeho prodělané mrtvice, ale i na emocionální dopad nevyřčeného slibu, který kvůli svému stavu nemohl splnit. Dozvíte se také, proč se známé jméno hudebního světa nemohlo zúčastnit důležité události a jakou roli v tom sehrál jeden z nejzásadnějších protestních songů české historie.

Nečekané komplikace po návratu z úspěšného turné

Václav Neckář se i přes svůj pokročilý věk stále věnuje koncertování a těší se velké přízni publika. Na Slovensku třikrát po sobě vyprodal sál, což je výkon hodný obdivu. Přesto se radost brzy změnila v obavy. Po návratu domů se zpěvák setkal s nepříjemnými důsledky vyčerpání. „Bylo šílený počasí, což mě ještě víc vyčerpalo, a jen co jsem se vrátil domů, mám problémy s hybností ruky a nohy,“ svěřil se Neckář s nelibostí.

Bratr Jan prozrazuje více než lékařská diagnóza

Jan Neckář, bratr slavného zpěváka, se o Václava dlouhodobě stará a jeho zdravotní stav sleduje s velkou péčí. Přiznává, že podobné výpadky hybnosti nejsou výjimkou. „To se bráchovi od té doby, co měl mrtvici, stává často. Ono se to ale vždycky zase dá do pořádku. Měl by se ale víc šetřit, což nedělá,“ upozornil na jeho neústupnost vůči vlastnímu zdraví. I když se situace podle něj obvykle uklidní, nelze přehlížet, že jde o velmi vážné signály.

Bolest z nesplněného slibu přebíjí i fyzické obtíže

Neckářovo vyčerpání z koncertního nasazení se negativně odrazilo i na jeho morálce. Měl být přítomen při uložení urny Jaromíra Vomáčky, slavného skladatele, na Vinohradském hřbitově. „A musel jsem se omluvit, to mě štve. Pan Vomáčka mi napsal Lékořici, moji nejslavnější písničku, kterou zpívám na každém koncertě. A na hřbitově jsem při té slávě, že se vrátil domů, nebyl,“ posteskl si s viditelným zármutkem.

Hudební legenda a jeho vděk zesnulému skladateli

Zpěvák přiznal, že skladbu Lékořice vnímá jako symbolickou připomínku Vomáčky a vždy při jejím zpívání myslí právě na něj. „Snad mi to pan Vomáčka ale promine. Vždycky, když zpívám Lékořici, tak mu v duchu děkuju,“ uvedl dojemně. Slíbil také, že se ke hrobce osobně vydá, jakmile se mu uleví. Pro Neckáře nejde jen o profesní vztah, ale i hluboké osobní spojení.

Významný den pro návrat hudební duše

Uložení urny Jaromíra Vomáčky proběhlo v symbolický den – právě na svátek Ivan. Vomáčka je autorem slavného protestsongu „Běž domů, Ivane“, který reagoval na sovětskou okupaci v roce 1968. Náhoda? Možná, ale rozhodně silné gesto. Právě tato píseň mu ale přinesla zákaz činnosti a těžké následky od tehdejšího režimu.

Hudební přínos, který zasáhl celou generaci

Jaromír Vomáčka toho vytvořil více než jen jeden hit. Stojí za písněmi jako „Vánoce, Vánoce přicházejí“ a napsal hudbu k oblíbeným seriálům jako Pan Tau nebo Kamarádi. Jeho práce provázela generace diváků a posluchačů. Jeho tvorba se dotkla nejen dospělých, ale i dětí, čímž se stal neoddělitelnou součástí české kultury.

Tragický osud skladatele, který se nebál odporu

Vomáčka nesl zákaz činnosti velmi těžce. Měl podlomené zdraví a nakonec ho zradilo srdce. Zemřel v pouhých 55 letech na infarkt. Jeho životní příběh je připomínkou toho, jak krutý mohl být systém vůči těm, kdo se nebáli ozvat. Jeho hudba však přežila a dál žije v srdcích lidí.

Neckářův slib a návrat na místo posledního odpočinku

Ačkoliv se Neckář nemohl osobně zúčastnit ceremonie, slibuje, že hrobku navštíví a sklání se tak alespoň symbolicky. Jeho vztah k Vomáčkovi přesahuje hranice běžné spolupráce. Jsou to slova vděku, která zní pokaždé, když se rozezní tóny Lékořice. Václav ví, že tenhle dík nesmí zůstat nevyslovený.

Zdroj: Ahaonline.cz