V tomto článku se ponoříme do překvapivé bitvy, která se rozjela kolem městských radarů. Podíváme se na to, jak vládní koalice ANO-SPD-AUTO převzala rétoriku Motoristů sobě, proč začala vykreslovat obce jako nenasytné „kasírky“ a jak celá debata překrucuje realitu. Zároveň ukážeme, jak na změny reagují radnice, proč se brání a proč by celá situace mohla dopadnout úplně jinak, než vláda původně zamýšlela.

Útok na radary jako vlajkový projekt vlády

Nové programové prohlášení nastupující vlády ANO-SPD-AUTO okamžitě vzbudilo rozruch, když se v něm objevil plán na přesun čistého zisku z městských radarů do státního fondu. Jádro celého nápadu vypadá jako učebnicový otisk Motoristů sobě, kteří roky mluví o údajném „honění“ řidičů. Připomínají svůj slib, že chtějí „zastavit šikanózní vybírání pokut“, a vládní koalice jejich rétoriku převzala s překvapivou samozřejmostí.

Mýtus o radarech jako penězovodu

Motoristé už před volbami vyprávěli dramatický příběh o tom, jak obce údajně schválně rozmisťují radary, aby si namastily kapsy. Představovali je jako nástroj, díky kterému města bohatnou na pokutách a řidiči trpí. A vláda teď tuto tezi opakuje, přestože realita je úplně jinde. Pravdou je, že „tučné“ příjmy vznikají hlavně proto, že spousta motoristů předpisy prostě porušuje. A že obce často peníze vracejí zpět do bezpečnosti – od oprav silnic po chodníky.

Vládní interpretace problému

Karel Havlíček se k tématu postavil přímo a dodal další palivo rozhořčeným šoférům, když prohlásil: „Cílem má být to, aby se zvýšila bezpečnost, a nikoli aby se šikanovali řidiči tím, že se na každých pěti stech metrech postaví radar.“ Vláda tak přijala pohled, že hlavním problémem nejsou porušovatelé rychlosti, ale přístroje, které jejich přestupky odhalují. Do popředí se dostává obraz radnice jako predátora a řidiče jako oběti.

Proč realita vypadá úplně jinak

Je až fascinující, jak se v debatě ztrácí základní fakt: radary nemohou obce instalovat jen tak. Každé zařízení musí projít schválením policie, která má poslední slovo. Starostové tedy nemají volnou ruku „rozset“ radary po městě podle nálady, jak tvrdí motopartaj. Jejich primárním účelem je zpomalit dopravu a zajistit bezpečnost, což dokládají i příklady měst, kde radary zachránily nejeden lidský život.

Protiútok radnic a proč se brání

Záměr vlády logicky popudil hlavně města, která radary provozují. Upozorňují, že peníze nepadají do černé díry, ale používají se na infrastrukturu zatíženou automobilovou dopravou. Chodníky, opravy silnic, přechody – to vše stojí obrovské peníze. Pokud jim stát zisk sebere, budou mít jedinou možnost: žádat stejný stát, aby jim peníze vrátil. A radnice realisticky tuší, že to rozhodně nebude jednoduché.

Politická matematika proti nové vládě

Vzhledem k tomu, že Motoristé sobě mají jen minimum starostů, zatímco ANO má řadu místních politiků, se vládní plán rychle dostal pod palbu i z vlastních řad. A právě to může být zásadní. Neschopnost obhájit tento krok před komunálními volbami by byla politická sebevražda. ANO nebude riskovat, že jeho starostové „vykrvácejí“ jen kvůli nápadu Turkova hnutí.

Co když vláda otočí úplně naruby

Situace dokonce může vyústit do nečekaného obratu: vláda by se mohla rozhodnout obcím naopak na radary přidat. Třeba formou dotace tam, kde je hustota dopravy vyšší než 5 tisíc aut denně, s omezením počtu radarů podle velikosti města. Takový krok by byl přesně opačný vůči tomu, co kabinet nyní plánuje – ale logiku by měl stejnou. Ukázal by, že pokud chceme bezpečnost, musíme do ní investovat, ne obce trestat.

Když by místo Motoristů vládli Pěší

Ironií celé věci je, že kdyby místo Motoristů seděla ve vládě strana Chodců, výsledek by zřejmě dopadl velmi podobně – jen by se změnil úhel pohledu. Debata o radarech přitom ukazuje něco zásadního: politici dokážou z obyčejného bezpečnostního opatření udělat ideologický spor. A zatímco se přou o „šikanu“, zůstává stranou skutečnost, že radary vznikají až ve chvíli, kdy provoz překračuje únosnou míru. A že bez nich by se bezpečnost v obcích propadla.

Zdroj: SeznamZpravy.cz