Premiér Petr Fiala v minulých dnech šokoval nejen opozici, ale i své vlastní kolegy, když po letech politické strnulosti najednou přišel s prohlášením, že je nutné změnit jednací řád Sněmovny. Přitom právě jeho strana ODS patřila k těm, které jakoukoli snahu o úpravy dosud tvrdě blokovaly. Co za tímto nečekaným obratem stojí? A proč se vládní politici, kteří se o změnu dlouhodobě snažili, cítí zrazováni a rozhořčeni?
Nečekané probuzení premiéra
Petr Fiala veřejně oznámil, že ve svém dalším volebním období chce změnit jednací řád Poslanecké sněmovny. Podle něj je současná situace neudržitelná kvůli obstrukcím ze strany opozice. Premiér prohlásil: „Sněmovna musí být také prostor, kde většina na základě voleb má šanci prosadit svoje názory a politické představy.“ Jenže toto zjištění přichází se zpožděním téměř čtyř let – a také jen krátce před volbami. Překvapení i ironie na sebe nenechaly dlouho čekat.
Koalice věděla, ale mlčela
Vládní koalice si přitom byla velmi dobře vědoma, že opozice účinně blokuje klíčové návrhy právě díky benevolentnímu jednacímu řádu. Opakovaně se ve sněmovních kuloárech ozývaly hlasy frustrovaných poslanců, kteří věděli, že jakýkoli větší posun by mohl být ihned zablokován obstrukcí. Přesto se vládní strany k žádné změně dlouhodobě neměly. Všichni věřili, že současná pravidla se mohou „hodit“ v budoucnu, až dojde na střídání stráží.
Návrhy, které vyšuměly
To, co Fiala nyní označuje za nutnost, navrhovaly jeho koaliční kolegyně už před lety. Například poslankyně Lucie Potůčková ze STAN připravila komplexní návrh změn už před třemi lety. Jenže místo podpory zažívala spíš ignoraci. Sama to později okomentovala s narážkou na ODS: „Proč to nešlo dřív? Proč jste nás prostřednictvím předsedy svého poslaneckého klubu Marka Bendy odháněli jako otravné mouchy? … Teď jsou to pokrytecké řeči. Pardon. Vy se v tom skanzenu rochníte. Ne vy osobně. ODS.“
Smích i rozčarování uvnitř koalice
Potůčková nebyla jediná, kdo na premiérovo vyjádření reagoval s údivem. Podobně reagovaly i Marie Jílková z KDU-ČSL a Martina Ochodnická z TOP 09. Obě se podílely na přípravě návrhu změny jednacího řádu, ale s nulovým efektem. Dnes už dokonce vědí, že v politice končí – i kvůli frustraci z toho, že jejich snahy nikam nevedly. Fialovo náhlé „prozření“ je tak pro ně už jen hořkým potvrzením dlouhodobé ignorace uvnitř vlastní koalice.
Slova bez činů
Ještě větší absurditu ukazuje nedávný pokus poslankyň znovu zařadit návrh na změnu jednacího řádu na program jednání. ODS nepodpořila ani to – nehlasoval pro něj jediný poslanec. Přesto právě tato strana nyní sama předkládá vlastní návrh změny, ale nijak se nesnaží ho skutečně prosadit. Naopak, Potůčková musela sama zařazení navrhovat, a ani tehdy ODS ruku nezvedla. Zvenku to tak působí jako čistá politická hra – veřejně mluvit o změně, ale ve skutečnosti ji nechtít.
Co tím premiér sleduje
Změna postoje ODS a Petra Fialy přichází příliš pozdě, aby působila důvěryhodně. Těsně před volbami to působí jako taktika, jak získat zpět ztracenou důvěru veřejnosti. Když Fiala tvrdí, že i ti skeptičtější členové strany jsou nyní nakloněni změnám, lze jen stěží věřit, že jde o náhlé prozření. „I ti z nás, kdo byli k úpravě z různých důvodů skeptičtější, jsou dnes nakloněni tomu, abychom jednací řád upravili,“ zaznělo z ODS.
Hrozba obstrukcí z druhé strany
Celá situace může brzy dostat nový rozměr. Pokud volby skutečně vyhraje opozice v čele s Andrejem Babišem, bude mít většinu a sama si nastaví nová pravidla. A tehdy se může stát, že právě současná vláda se ocitne v roli těch, kdo budou zoufale obstruovat. Jenže s jakou tváří to budou dělat, když dnes tvrdí, že obstrukce jsou zlo? V tuto chvíli tak ODS vypadá jako partaj, která sama neví, co chce – a už vůbec ne, kdy to chce.
Promarněná příležitost
Premiér Fiala a jeho strana se teď snaží přesvědčit voliče, že jim na změnách záleží. Jenže důvěra se buduje činy, ne prohlášeními. A ty činy za poslední čtyři roky jednoduše chyběly. Namísto toho, aby vládní koalice jednací řád upravila v době, kdy na to měla prostor i podporu, otálela. Až nyní, když se hodiny do voleb krátí, přichází s něčím, co měli udělat už dávno. Věřit tomu je těžké – a pochopit to snad ještě těžší.
Zdroj: SeznamZprávy.cz
