Evropa se ráda vnímá jako stabilní pilíř demokracie a bezpečnosti, ale jak ukazuje poslední vývoj ve světové politice, realita je zcela jiná. V následujícím článku se podíváme na to, proč Ukrajina zůstává jen jedním z pěšáků v mocenské partii mezi Ruskem, USA a Čínou, zatímco Evropa ztrácí svůj význam a respekt. Zjistíte, proč se Vladimir Putin vyhýbá přímé konfrontaci, co plánuje ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, a jak do toho vstupuje Donald Trump. A hlavně – proč bychom už konečně měli vystřízlivět z iluze o vlastní důležitosti.
Zelenskyj čeká na Putina
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj rozvířil diplomatické vody, když oznámil, že zůstane v Turecku a vyčká, až dorazí Vladimir Putin, aby si s ním přímo promluvil o možném ukončení války. Tento krok měl symbolizovat sílu, odvahu a přímý tah na branku. Do celé situace se však nečekaně vložil i bývalý americký prezident Donald Trump se slovy, že by chtěl být u jednání přítomen. Jenže ruský prezident zřejmě necítí potřebu se konfrontovat – ani se Zelenským, ani s Trumpem.
Putin nemá důvod k setkání
Zatímco Ukrajina čeká, Putin zůstává chladně vzdálený. A není divu. Před pár dny si užil triumfální moment během oslav devátého května v Moskvě, kde po jeho boku stál čínský prezident. Tento obraz byl víc než jen ceremoniální – byl to signál světu, že se formuje silný blok autokratických mocností. Jak zaznělo z terénu přímo z Ukrajiny: „Putin pro konfrontaci nemá nejmenší důvod.“
Evropa ztrácí na váze
Jedním z nejtrpčích poznání je, že Evropa už v této globální partii nehraje klíčovou roli. Není to jen otázka vojenské síly, ale především neschopnosti sjednotit se a jednat rozhodně. Ačkoliv si Evropa o sobě ráda myslí, že stále udává směr, světoví lídři ji vnímají spíš jako nečinného pozorovatele. A to je nebezpečné.
Iluze významnosti ohrožuje bezpečnost
Problém není jen v tom, že nás ostatní přestali brát vážně. Skutečná hrozba spočívá v tom, že si tuto změnu nechceme připustit. „Setrvávat v iluzi vlastní významnosti a důležitosti přímo ohrožuje naši bezpečnost.“ Slova, která by měla zaznít nahlas na každém evropském summitu. Bez schopnosti sebereflexe se totiž Evropa stává snadným cílem a neviditelným hráčem.
Hra mezi mocnostmi
Geopolitická mapa se před očima mění. Spojené státy, Čína a Rusko si přetahují jednotlivé regiony jako figurky na šachovnici. Ukrajina, a nově i Turecko, se stávají strategickými body, kde se rozhoduje o budoucnosti. A Evropa? Ta jen sleduje, jak jí ujíždí vlak. „Ukrajina je jen jedním z hracích kamenů v aktuálně probíhajícím geopolitickém dělení světa. A Evropa dalším.“
Kyjevský pohled na Evropu
Z pohledu někoho, kdo natáčí reportážní pořad v Kyjevě a míří do Charkova, je situace obzvlášť bolestně jasná. Z místa, kde každý den hučí sirény a praskají střely, je patrné, kdo má skutečný vliv a kdo ho jen předstírá. V kontrastu s touto realitou působí evropská sezení a rezoluce jako bezvýznamné divadlo.
Trumpův tah na scénu
Zvláštní pozornost si zaslouží i krok Donalda Trumpa, který sice už není prezidentem, ale jeho zájem o účast na jednání mezi Zelenským a Putinem naznačuje, že si stále udržuje globální ambice. V politice takové gesto není náhodné – jde o jasný signál, že Trump se chce profilovat jako ten, kdo přinese řešení. Ať už úspěšně, nebo jen s mediálním dopadem.
Co Evropa potřebuje
Evropa stojí na rozcestí. Může buď dál předstírat, že ji ostatní berou jako autoritu, nebo si konečně přiznat svůj úpadek a začít jednat. Prvním krokem je zbavit se iluzí. Bez toho se nedokážeme postavit ani hrozbám zvenčí, ani těm vnitřním. Dokud se budeme vnímat jako centrum světa, zatímco realita říká opak, bezpečnost a stabilita zůstanou pouhým snem.
Zdroj: Novinky.cz
