Příběh desetiletého chlapce je jedním z nejsložitějších případů, s nimiž se čeští lékaři a sociální pracovníci v poslední době setkali. Chlapec, který podstoupil operaci zhoubného mozkového nádoru, se ocitl v kritickém stavu a jeho matka se snažila zoufalým způsobem ukončit jeho utrpení. Její jednání bylo motivováno snahou vyřešit bezútěšnou životní situaci, v níž se ocitla, ale zároveň vyvolalo otázky ohledně trestní odpovědnosti.
Boj s rakovinou
Desetiletý chlapec podstoupil před časem operaci zhoubného mozkového nádoru. Následky této závažné operace byly pro chlapce zdrcující – ochrnutí, ztráta řeči, pohyblivosti a schopnosti polykat. Z aktivního dítěte se stal vyhublý a apatický pacient, zcela závislý na péči matky.
V roce 2021 se dostal do motolské nemocnice, kde měl podstoupit náročnou rehabilitaci a chemoterapii. Doprovázela ho jeho matka, samoživitelka, která v této nelehké situaci zůstala zcela sama. Biologický otec se k chlapci nehlásil a ani širší rodina se o jejich osud nezajímali. Psycholožka z dětské onkologie v Motole Jana Víchová popisuje matčinu situaci jako zcela výjimečnou – v její dlouholeté praxi si nepamatovala případ rodiče, který by neměl alespoň krátkodobou pomoc z okolí.
Zhroucení matky v nemocnici
Pobyt v nemocnici byl pro Janu velmi náročný. Měla hluboké deprese, úzkost a byla zcela fixovaná na chlapce. Ze strachu, že by ho mohla ztratit, téměř nejedla a vážila pouhých 40 kilogramů. V květnu 2021 v nemocnici dokonce zkolabovala.
Přestože situace byla velmi složitá, nezůstala zcela bez pomoci. Dostávala sociální dávky na péči o vážně nemocné dítě a finančně ji podporovala také nadace Dobrý anděl. Dočasné zázemí našli s chlapcem v dětském centru u Pardubic.
Záhadná sepse a podezření na matku
V průběhu další hospitalizace v roce 2022 se u chlapce začaly objevovat vážné a záhadné sepse, tedy otravy krve. Vedoucí lékař jednotky intenzivní péče Karel Švojgr popsal, že tyto stavy byly neobvykle těžké, ale zároveň i neobvykle krátké. Lékaři brzy začali mít podezření, že by za tím mohla stát manipulace s chlapcovým centrálním žilním katetrem.
Kontaktovali proto nemocniční ombudsmanku a následně i policii. Matka byla v klidu odvedena od syna a převezena do Psychiatrické léčebny Kosmonosy. Ukázalo se, že matka vstřikovala synovi do krve kohoutkovou vodu, a to celkem ve 12 dnech během měsíce a půl. Její motivací podle znalců mohlo být „vyřešení situace, která spočívala v nedořešené otázce bydlení a pocitu vlastní neschopnosti postarat se samostatně o nemocného syna“.
Matčino přiznání a trestní řízení
Při následném znaleckém vyšetřování se matka k činu přiznala. Uvedla, že „chtěla, aby to všechno skončilo, aby byl klid“ a že „nechtěla, aby tady na tom světě zůstal sám„. Podle obžaloby vstřikovala synovi kohoutkovou vodu injekční stříkačkou, což vážně ohrozilo jeho zdraví a život.
Soud nyní řeší, zda jednání matky naplňuje skutkovou podstatu pokusu vraždy, za což by jí hrozil trest 15 až 20 let vězení, nebo pouze těžkého ublížení na zdraví dítěte s trestní sazbou do 12 let. Znalci však uvedli, že se matka z trestního stíhání poučila a prognóza její resocializace je dobrá.
Chlapcův zázračný pokrok
Navzdory vážnému ohrožení života, chlapec nakonec přežil a jeho zdravotní stav se začal postupně zlepšovat. Díky léčbě a rehabilitacím se naučil polykat, mluvit a dokonce se i smát. Sice zůstane celoživotně závislý na cizí pomoci, ale je nadprůměrně inteligentní a nyní chodí do speciální školy s asistentem.
Chlapcova psycholožka Lenka Čermáková uvedla, že matka chlapcie řekla, co mu provedla, a on to pochopil a reagoval slovy: „Maminko, tys mi nikdy neublížila.“ Vztah mezi matkou a synem tak zůstává i přes tuto tragickou událost silný.
Nová šance
Po propuštění z psychiatrické léčebny je matka nyní pod dohledem a může se se synem vídat, občas u něj i přespí. Našla si nové bydlení a práci a podle svých slov dělá „osobnostní pokroky„. Oba čekají s obavami na konečný soudní rozsudek, který by je mohl na řadu let rozdělit.
Případ chlapce a jeho matky ukazuje, jak zoufalá může být situace rodičů, kteří zůstanou zcela sami tváří v tvář vážné nemoci svého dítěte. Nedostatek sociální opory a psychické vyčerpání mohou vést k tragickým činům, které však nemusí nutně znamenat konec naděje. Chlapcův zázračný pokrok a snaha matky o nápravu naznačují, že i v těch nejtemnějších chvílích může existovat cesta k uzdravení a nové šanci.
Zdroj: iDnes.cz
