Zdeněk Troška oslavil 72. narozeniny a jeho život se zdá být klidnější než kdy dřív. Vzdal se režie a žije na venkově v obklopení knih a hudby, nebo v tichosti připravuje filmový návrat, který všechny překvapí? V dnešním článku se podíváme, jak dnes žije režisér legendárních českých komedií a pohádek a jaké má plány do budoucna. Zdá se, že i když na první pohled zmizel z filmového světa, jeho tvůrčí jiskra stále doutná.

Neutichající energie filmaře

Zdeněk Troška býval neodmyslitelnou součástí české kinematografie. Každý rok přicházel s novým filmem, ať už šlo o lidové komedie nebo pohádkové příběhy. Jeho dny bývaly naplněné natáčením, schůzkami a plánováním dalších projektů. Dnes je ale všechno jinak. Klid a ticho vystřídaly hektický rytmus jeho minulosti. Znamená to, že legendární režisér definitivně pověsil kameru na hřebík, nebo jen čeká na inspiraci, která ho opět vrátí na scénu?

Inspirace stále přichází

I když se Troška stáhl do ústraní, rozhodně nehodil ručník do ringu. Sám říká: „Užívám si klidu. Když celý život něco honíte, je najednou příjemné mít chvíli pro sebe. Ale nikdy neříkej nikdy.“ To naznačuje, že režie ještě zcela nevzdal. Pořád ho láká svět filmu, jen si dává čas. Už netvoří pod tlakem, ale čeká na projekt, který v něm znovu zažehne vášeň.

Neuskutečněné filmové sny

Troška má v hlavě několik snových projektů, které by rád zrealizoval. Jedním z nich je film o Alžbětě Báthoryové. „Vím, že to už natočil Jakubisko, ale chtěl bych to pojmout víc jako legendu než jako krutý příběh,“ říká. Dalším snem je zfilmovat Dvořákovu operu Rusalka, která podle něj v sobě nese obrovské emoce a hudební magii. A pak tu je životopis Josefa Myslivečka – českého skladatele, který žil v Itálii a dosáhl světového uznání. Troška by takovým filmem rád připomenul jeho genialitu.

Kritický pohled na současnou filmovou scénu

Zdeněk Troška se nikdy nebál říkat věci na rovinu. Dnešní filmový průmysl podle něj trpí nedostatkem odvahy. „Všichni chtějí rychlý úspěch a sází na osvědčené věci. Ale kde je odvaha? Kde jsou nové nápady?“ ptá se s neskrývanou frustrací. Vzpomíná na natáčení Slunce, seno, kdy nikdo nevěděl, jak film dopadne, ale všichni šli do toho s chutí a radostí. Dnes podle něj převažuje kalkul a strach riskovat.

Život mezi knihami a hudbou

Přestože už nevstává kvůli ranním natáčením a neřeší denní plány s produkčními týmy, Zdeněk Troška rozhodně nežije nudný život. Naopak. Na venkově našel své útočiště, kde si užívá jednoduché radosti. Obklopen zahradou, milovanou klasikou a knihami, žije život, který si podle svých slov dlouho přál. V této harmonii čerpá klid, ale také se v něm může pomalu probouzet inspirace.

Vášnivý vypravěč s vizí

Z Troškových slov je jasné, že v něm stále žije ten kluk, který miloval filmy a chtěl bavit lidi. „Pořád ve mně ta jiskra je, ale někdy mám pocit, že už není kde ji zapálit,“ přiznává se smutným úsměvem. Přesto nevylučuje, že pokud se objeví příběh s duší, který ho skutečně osloví, znovu vezme kameru do ruky. A známe ho – když se do něčeho pustí, vždy to stojí za to.

Návrat není vyloučený

Zatímco si Zdeněk Troška užívá zaslouženého klidu, v jeho duši stále doutná režisérský oheň. Není z těch, kteří by se smířili s tím, že už řekli všechno. Kdykoli může přijít nový nápad, nová vize, nový projekt. A když přijde ten správný moment, možná se dočkáme překvapení, které nám opět připomene, proč jeho filmy lidé tolik milují.

Odkaz, který nezmizel

I kdyby už žádný další film nenatočil, Zdeněk Troška zůstane navždy zapsaný v srdcích českých diváků. Jeho tvorba bavila celé generace a dodnes patří mezi nejcitovanější a nejsledovanější. A co je nejdůležitější – i po letech zůstává tím hravým vypravěčem, který věřil, že film má v první řadě bavit. A právě proto se jeho jméno nesmazatelně zapsalo do historie české kinematografie.

Zdroj: medium.seznam.cz