Politická kampaň koalice ve Vyškově měla být velkolepá, ale realita ukázala spíš smutný obraz osamělých stanů, prázdných ulic a neúčasti premiéra. V článku se podíváme na to, jak vypadalo dění na náměstí, které mělo přilákat davy, ale nakonec přitáhlo jen pár kolemjdoucích a nečekané „návštěvníky“.

Nepříznivé počasí i prázdné prostranství

Na náměstí ve Vyškově to vypadalo, že se schyluje k politickému svátku. Jenže místo živé debaty s voliči a zájmu veřejnosti přišel jen déšť a ticho. Místo davů postávaly na náměstí jen promočené stany a pár kolemjdoucích. Příslib premiéra Petra Fialy, že dorazí osobně, vzal rychle za své. Buď ho odradila dešťová přeháňka, nebo zjištění, že kromě několika kačen se na náměstí nikdo další nedostavil.

Místo voličů kačeny

Není to metafora. Skutečně – tam, kde měla stát fronta lidí, kteří chtějí diskutovat o budoucnosti země, se ve vodních loužích promenádovaly kačeny. Ač se organizátoři snažili vše barevně sladit a postavit profesionálně působící zázemí, atmosféru politické síly to rozhodně nepřipomínalo. Kampaň, která má nést pozitivní náboj, se ve Vyškově potýkala spíš s trapnou realitou než s nadšením obyvatel.

Fialův slib se rozplynul

Premiér Fiala měl původně na místo dorazit osobně, ale nakonec zřejmě změnil plány. Organizátoři se k jeho absenci příliš nevyjadřovali, ale ti, kdo dorazili, si jeho neúčast všimli velmi rychle. Absence lídra v kombinaci s nepříznivým počasím a minimální návštěvností tak působila skoro jako symbol celé situace – ambice byly velké, ale výsledek spíš rozpačitý.

Barevné stany bez smyslu

Kampaň „bezbizaru“ vsadila na barevnost, jednoduché slogany a výraznou vizuální identitu. Jenže ani ty nejpestřejší barvy nepřehluší fakt, že bez lidí to celé působí jen jako prázdné kulisy. Stany s letáky, karavan vybavený technikou i dobrovolníci s deštníky připomínali spíš ztroskotaný festival než politickou akci. Nadšení organizátorů, kteří doufali v plné náměstí, se rozplynulo stejně jako ranní mlha.

Kampaň bez kontaktu s lidmi

Podstata každé předvolební kampaně je jasná – mluvit s lidmi, poslouchat je, být jim nablízku. Ve Vyškově to ale vypadalo, jako by politici na občany zapomněli. Anebo naopak – lidé zapomněli na politiky. Nikdo neprojevoval zájem, žádné diskuse, žádné otázky. Celá akce působila dojmem, že je určená spíš pro Instagram než pro živý kontakt s voliči.

Ticho hlasitější než megafony

Zatímco jindy bývá politické shromáždění plné výkřiků, potlesku i nespokojených poznámek, zde panovalo jen ticho. Ticho, které ani největší reproduktory nezakryly. Organizátoři se snažili vytvořit dojem, že všechno běží podle plánu, ale prázdné lavičky a nezúčastněné tváře kolemjdoucích mluvily jasněji než jakýkoli politický projev. Symbolické ticho nahradilo skutečnou debatu.

Optimismus nestačí

Sázka na optimismus, barvy a slogany nestačila. Kampani scházelo to nejdůležitější – zájem lidí. Ačkoliv z dálky celá akce působila profesionálně, při bližším pohledu bylo jasné, že chybí to hlavní – publikum. „Třeba příště přijdou,“ prohlásil s úsměvem jeden z dobrovolníků, ale v očích mu byla znát nejistota. Bez publika nemá kampaň smysl, i když má ten nejbarevnější stánek na světě.

Marný pokus o sílu

Celý den ve Vyškově připomínal pokus o demonstraci politické síly, který se změnil v tiché fiasko. Kampaň „bezbizaru“ sice nasadila všechny vizuální zbraně, ale bez lidí, bez energie a bez přítomnosti těch, kdo měli být hlavními tvářemi, šlo jen o prázdnou slupku. Vyškov tak zůstane v paměti spíš jako příklad toho, jak by kampaň vypadat neměla – ne proto, co nabízela, ale kvůli tomu, koho nezajímala.

Zdroj: Facebook.com