V debatním pořadu „Volební sezóna“ se Luděk Staněk, Jan Kalvoda a Petr Nečas pustili do ostré analýzy současného politického dění. Hlavním tématem byla nejen kauza Čapí hnízdo, ale i zvláštní fenomén, který se v české společnosti rozmáhá – voličům přestává vadit, že politici lžou, mění názory nebo čelí trestním řízením. Co všechno tato apatie vypovídá o stavu české politiky? A proč se politické programy mění v show na sociálních sítích?
Kauza, která se neuzavírá
Debatu odstartovala znovu otevřená kauza Čapí hnízdo, kterou odvolací vrchní soud vrátil k projednání Městskému soudu v Praze. Andrej Babiš a europoslankyně Jana Nagyová tak opět usednou na lavici obžalovaných. Téma rozpoutalo otázku, zda může mít taková událost vliv na výsledek voleb. Právník a bývalý ministr spravedlnosti Jan Kalvoda k tomu poznamenal: „Vůbec si to nemyslím. Ta volební základna ANO je úplně netečná vůči tomu, jestli šéf hnutí je odsouzen, nebo není odsouzen.“ Podle něj nejde o ojedinělý jev, ale součást celosvětového trendu.
Politická apatie voličů
Kalvoda přirovnal situaci v Česku ke Spojeným státům a Maďarsku, kde voliči podporují lídry, i když čelí závažným obviněním. „Z nějakého důvodu přestává vadit, že politik lže a krade,“ uvedl. Tento alarmující jev je podle něj nebezpečný, protože podrývá důvěru veřejnosti v právní stát. Bývalý premiér Petr Nečas se k tomu přidal s ironickým komentářem, že „soudce se mění tak dlouho, dokud nerozhoduje správně“, čímž trefně popsal poměry v justici. Zároveň ale dodal, že z politického hlediska jsou tyto kauzy zcela bez dopadu.
Ztráta důvěry v soudy
Kalvoda se vrátil k délce soudních řízení, zejména u mediálně známých případů. Příkladem je právě Čapí hnízdo, které se podle něj „táhne nelogicky dlouho“. Tento stav má podle něj ničivý dopad na víru veřejnosti v nezávislost justice. „Exekutiva může být zkorumpovaná do morku kosti, ale dokud máme nezávislou justici, nemáme se čeho bát,“ zdůraznil a připomněl také kauzu Opencard. Rychlost a transparentnost soudních řízení se tak stává klíčovým faktorem v udržení důvěry veřejnosti.
Programy nahrazuje cirkus
Zatímco dříve bývaly volební programy středobodem kampaně, dnes je nahrazují výstupy na sociálních sítích. Hnutí ANO svůj program nezveřejní dříve než měsíc před volbami, údajně kvůli obavám, aby ho konkurence „neopisovala“. Luděk Staněk tuto strategii okomentoval slovy: „Místo volebních programů tady máme prezentování se na sociálních sítích, kdy se političky převlékají za hranolky.“ Kritizoval tak trend, kdy se z voličů stávají pasivní diváci politického divadla.
Zmatené postoje k Ukrajině
Debata se zaměřila i na proměnlivou rétoriku Andreje Babiše vůči Ukrajině. Jednou mluví o tom, že pomoc Ukrajincům ubližuje českým samoživitelkám, a podruhé tvrdí, že je potřeba jim pomáhat. Jan Kalvoda přiznal, že „vůbec není schopen odhadnout, co bude Andrej Babiš dál říkat.“ Petr Nečas k tomu dodal, že by si jako občan přál, aby měl kandidát na premiéra v takto zásadní otázce jasno. Tento přístup ale očividně voliče příliš netrápí.
Volební program jako tajemství
Fakt, že ANO program drží v tajnosti, vzbuzuje otazníky. Vysvětlení Andreje Babiše, že se obává opisování, působí spíše jako výmluva. Tím spíše, že v současném mediálním prostředí hrají obsah a konkrétní návrhy minimální roli. Politici tak stále častěji sází na líbivá videa a emoce místo dat a faktů. V důsledku toho ztrácí samotné volby váhu a smysl, protože se z nich stává pouhá forma zábavy.
Politika jako show
Debata otevřela i téma proměny politiky v pouhou show. Podle Staňka mají politici pocit, že když se dostatečně zviditelní a pobaví své publikum, voličům to bude stačit. „Politici mají pocit, že když nás dobře zabaví, že nám to bude stačit, že žádný program nepotřebují,“ shrnul. Tento fenomén podle něj nejvíce sedí na voliče ANO, kteří se o konkrétní programové body příliš nezajímají a rozhodují se spíše podle emocí a mediálního obrazu.
Společenské důsledky ignorace
Závěr debaty přinesl zamyšlení nad tím, kam směřuje česká politická kultura. Kombinace nevysvětlených kauz, absencí programů a show na sítích vede ke společenskému otupění. Lidé ztrácejí zájem o smysluplnou debatu a stávají se lhostejnými. Zatímco soudní systém se zmítá ve vleklých procesech a politika se mění ve zábavu, voliči se učí tolerovat i to, co bylo dříve nemyslitelné. A právě v tom tkví největší nebezpečí pro demokracii.
Zdroj: Novinky.cz
